Evakuace československých vojáků z Vladivostoku

V prosinci 1919 začala ve Vladivostoku evakuace bojových útvarů Československého vojska na Rusi do vlasti. Započala tak poslední fáze nejslavnější kapitoly budování Československa – sibiřské anabáze československých dobrovolníků. Transportu vojáků předcházelo od ledna 1919 několik transportů invalidů a poslední československý transport vyplul z Vladivostoku v září 1920.

V listopadu 1918 došlo ve vývoji československé účasti v ruské občanské válce souběžně k několika důležitým zlomům. Vojáci Československého sboru byli vyčerpáni prakticky nepřetržitým bojovým nasazením, které začalo v květnu 1918. Krize v 1. čs. divizi vyvrcholila na konci října Aksakovskou tragédií.

Záhy poté začaly přicházet zprávy o vzniku Republiky Československé a o konečném úspěchu československého boje za svobodu. V noci ze 17. na 18. listopad 1918 definitivně selhal pokus strany eserů obnovit v roce 1918 v Rusku ústavní pořádek, narušený po bolševickém převratu z předchozího roku, a všeruské direktorium, opírající svou legitimitu o Ústavodárné shromáždění, nahradila Kolčakova diktatura. Na Sibiř též doputovaly zprávy, že 11. listopadu Německo uzavřelo příměří a první světová válka tak skončila.

Ministr Vojenství nově vzniklé československé vlády, Milán Rastislav Štefánik, který na přelomu let 1918 a 1919 přijel k Čs. sboru na Sibiř, musel řešit následky všech těchto událostí a jejich vliv na československé dobrovolníky v Rusku. Dalším jeho velkým úkolem bylo přebudovat čs. dobrovolnickou revoluční armádu na pravidelné vojsko nového státu.

Československé pluky do poloviny ledna 1919 postupně předaly své pozice na protibolševické frontě ruské armádě a byly staženy do týlu. Československý sbor v Rusku byl k 1. únoru 1919 reorganizován na Československé vojsko na Rusi, se třemi divizemi a dalšími jednotkami, které převzaly střežení magistrály v týlu Kolčakových vojsk ve střední Sibiři u Irkutsku.

Pomohli i spojenci

V téže době – 15. ledna 1919 – odplul z Vladivostoku do vlasti první transport 139 invalidů na lodi Roma. Podobných transportů odplulo v roce 1919 ještě jedenáct. Lodi najímala Československá ústřední hospodářská komise ve Vladivostoku (Centrokomise). Na vlastní náklad čs. vojska se podařilo odvézt 14,3% celkového počtu evakuovaných.

Protože přeprava desítek tisíc lidí z jedné strany zeměkoule na druhý byla mimo možnosti nového státu, vyjed¬nalo československé ministerstvo zahraničních věcí se spojenci, že z evakuace čs. vojsk na lodích převezmou 50% transportu Američané, 25% Angličané a 25% ostatní spojenci. Z těchto po¬sledních 25% opatřila větší část Centrokomise, resp. čs. vojsko samo, a americká tonáž dosáhla ve skutečnosti 53.20% celkového počtu evakuovaných.

Celkem bylo evakuováno 67.630 osob (56 459 vojáků a 11 271 civilistů). Lodě pluly několika trasami: kolem Asie přes Indický oceán a Suezským průplavem do Terstu, nebo přes Tichý oceán Panamským průplavem a přes Atlantik do Hamburku či Terstu, anebo přes Tichý oceán do Kanady, přes severní Ameriku vlakem a poté opět lodí přes Atlantik do Hamburku.

Odjezd pravidelných útvarů ze Sibiře do vlasti zahájil v prosinci 1919 nejstarší pluk čs. armády – 1. čs. střelecký pluk Mistra Jana Husi. Koncem října dorazily jednotlivé prapory pluku do Vladivostoku. Dne 6. pro¬since 1919 připlula do vladivostockého přístavu japonská loď Yonan-Maru, s kterou první část 1. pluku pod velením velitele pluku, pplk. Kutlvašra, odplula 9. prosince. Dne 18. prosince pak cestu domů nastoupila druhá část pluku na lodi Traz-Os-Montes (velitel transportu pplk. Klecanda).

Po porážce ruských protibolševických armád na východní frontě ruské občanské války uzavřelo Československé vojsko na Rusi v únoru 1920 se sovětskou vládou příměří, 1. března 1920 opustil poslední čs. vlak Irkutsk a do konce května 1920 se čs. pluky stáhly do Vladivostoku.

Novou etapu evakuace zahájila 13. února 1920 první část transportu 2. pluku (I. prapor — až na 2. rotu — 11. rota, štáb pluku, výzvědná rota, plukovní hudba a plukovní ošetřovna), která na lodi Nižnij Novgorod, najaté Centrokomisí, opustila vladivostocký pří¬stav pod velením ve-litele 2. pluku pplk. Hasala. Poté následovala první americká loď Sheridan, s kterou 28. února odejel osmnáctý transport. Obsahoval především štáb I. čs. Husitské střelecké divize v čele s velitelem divize pluk. Voženílkem a náčelníkem štábu pplk. Žákem (který byl i velitelem tran-sportu), různé štábní oddíly a 2. rotu 2. pluku.

Dne 9. března pak připlula další americká loď, Madawaska, na kterou se nalodil zbytek 2. pluku (II. a III. prapor) a první transport 3. pluku (I. prapor a štábní oddíl). Velitelem transportu byl velitel 3. pluku pplk. Němec, jeho zástupcem major Luža, pomocník velitele 2. pluku. Loď odjela z Vladivostoku v pátek 12. března 1920.

Za měsíc, 12. dubna 1920 do vladivostockého přístavu přijela třetí americká loď Mount Vernon. Na tento parník byl naloděn druhý transport 3. pluku (sestávající ze 2 praporů, 3 kulometných rot, štábních, tech¬nických a pomocných oddílů a sborné roty 3. pluku, 4. baterie 1. pluku lehkého dělostřelectva, 1. technické roty, 3. čs. ne¬mocnice a 5 sborných rot), k nimž bylo přiřazeno ještě 699 maďar¬ských, německých a rakouských zajatců, eskortovaných americkou strážní rotou. Transportu, který odjel 13. dubna z Vladivostoku, velel pomocník velitele 3. pluku major Čejka.

Za dva dny nato odplul další, 21. transport, a to na angli¬cké lodi Titan. Byly zde: intendantstvo 1. divize, části týlového intendantstva (tylintu), zbytek letec¬kého oddílu, symfonický orchestr a evi¬denční oddělení. Velitelem byl kpt. Holan.

Značné urychlení evakuace Čechoslo¬váků znamenaly dvě velké americké lodi, a to America a President Grant, které připluly do Vladivostoku 20. a 22. dubna r. 1920. America odplula z Vladivo¬stoku první v pátek 23. dubna v 10 hod. ráno. Na palubě měla kolem 6 000 mužů 4. čs. střeleckého pluku Prokopa Velikého a 5. čs. střeleckého Pražského pluku T. G. Masa¬ryka, těžkého dělostřeleckého divizionu, muničního divizionu, dělostřeleckých skladů 1. divize a nemocnici č. 1. Celému transportu na lodi America velel plk. Kroutil, velitel 4. pluku, jeho pomocníkem byl stanoven pplk. Vedral.

Na lodi President Grant, na kterou se na¬lodily 6. Hanácký pluk, 2. pluk leh¬kého dělostřelectva, nemocniční vlak č. 4. a úřady Vojenské správy (vojenský a právní referát a vojenská kontrola), od¬jížděly 27. dubna z Vladivostoku také štáb Československého vojska na Rusi v čele s ve¬litelem vojska gen. Janem Syrovým a štáb II. čs. divize v čele s jejím velitelem plk. Krejčím. Velitelem transportu na lodi President Grant byl ustanoven náčel¬ník štábu čs. vojsk pluk. Všetička, jeho zástupcem velitel 6. Hanáckého pluku pluk. Jaroš. Odjezdem gen. Syrového evakuace čs. vojsk vyvrcholila a další transporty probíhaly již rutinně.

Až do září 1920

Novou etapu transportů zahájila 19. května 1920 americká loď Crook, na které odplul 24. transport ve složení: štáb dělostřelectva 2. divize, 2. těžký dělostřelecký divizion, dělostřelecké sklady, technický sklad, posádka obrněného vlaku Úderník, vozatajstvo 2. divize, hospodářská část Vojenské správy, zubní ka¬binet, remontní a likvidační odbor, sborový soud a 15. sborné rota. Velitelem transportu byl pplk. Vojta.

Ve čtvrtek 20. května odvezla další americká loď Keemun 25. transport ve složení: 2. muniční divizion, 4. část tylintu, 2. část autoparku, 5. vlakové dílny, Informačně-osvětový od¬bor MNO, hospodářství štábu vojska, invalidní rotu, 7. strážní rotu atd. V neděli 23. května přišel na řadu 7. Tatranský pluk spolu s Úderným praporem a baterií Kulikovského, který odplul na anglické lodi Ixion (velitelé transportu pluk. Vuchterle a plk. Váňa). Americký parník Sherman odjel v pondělí 24. května s 2. jízdním plukem, intendantstvem 2. divize, zdravotním vlakem č. 5, posádkou obrněného vlaku Or¬lík, 17. sbornou rotou a s 2 rotami 9. pluku (velitel plk. Červinka).

Z pluků III. čs. divize se vydal do vlasti jako první 10. čs. střelecký pluk Jana Sladkého-Koziny. Předběhl tak 8. Slezský pluk z II. divize a 9. pluk Karla Havlíčka Borovského. Ale americká loď Edellyn, která připlula 29. května, měla kapacitu jen něco přes 2 000 míst a hodila se proto právě pro nejslabší 10. pluk a ještě k němu bylo možné nalodit telefonní rotu, radiorotu, 18. sbornou rotu a sborny oddíl. Edellyn odplula 1. června, velitelem 28.transportu byl pplk. Číla. Dvacátý devátý transport (velitel pplk. No¬vák) odvezla v neděli 6. června americká loď M. S. Dollar. Byla to prostorná loď, která pojmula 8. Slezský pluk, 1. jízdní pluk, 2. technickou rotu, část strojírenské roty.

V úterý 7. června odplula anglická loď Tencer. Na palubě měla pod velením majora Zmeka (velitele 11. pluku) 11. čs. střelecký pluk Františka Palackého, 6. část tylintu, část finanční správy, remontní a likvidační oddíl (armádního zvěrolékaře) a sborný oddíl. Následující den 8. června vyplula z Vladivostoku také anglická loď Protesilaus, s níž plul 9. čs. střelecký pluk Karla Havlíčka Borovského, štáb dělostřelectva III. divize, 3. lehký dělostřelecký pluk, 3. těžký dělostřelecký divizion a sbor¬ný oddíl. Transportu velel plk. Petřík, velitel 9. pluku. Tencer a Protesilaus byly po¬slední dvě lodi, které vezly čs. dobrovol¬níky ke břehům Kanady.

Třicátý druhý transport odplul v neděli 20. června 1920 na americké lodi Thomas. Obsahoval štáb III. divize, kulometný prapor 11. pluku, 3. muniční divizion, 3. tech¬nickou rota, strojírenskou rotu, intendantstvo, vozatajstvo a stráž 3. divize, do¬pravní rotu, centrosklady, 3. lazaret atd., pod velením ná¬čelníka štábu III. divize podplukovníka Kvapila.

Jako poslední čs. pluk se 21. července 1920 dočkal odjezdu 12. čs. střelecký pluk Milana Rastislava Štefánika. Odjížděla s ním na ameri¬ckém parníku Logan také redakce vojenského časopisu Československý Deník. Evakuace odjezdem posledního pluku ovšem neskončila. Pokračovala až do 2. září 1920, kdy po¬slední československý transport ze Sibiře opustil Vladivostok na lodi Heffron.

Tomáš Jakl