Snímek zachycuje 38 cm houfnici vz. 16 (38 cm Belagerungshaubitze M 16), vyrobenou ve Škodových závodech v Plzni.
Na počátku první světové války měla c. a k. armáda k dispozici houfnice ráže 30,5 cm, vyrobené ve Škodovce, které se plně osvědčily. Při pozemních bojích byly nasazeny i houfnice ráže 42 cm, určené původně pro pobřežní obranu v Pule. Roku 1915 byl ve Škodových závodech pod vedením šéfinženýra Richarda Dirmosera zahájen vývoj nového typu těžké houfnice ráže 38 cm, od počátku určeného pro použití proti pozemním cílům. První dva kusy byly hotové v lednu 1916 a osvědčily se za bojů v Jižním Tyrolsku na jaře téhož roku.
Houfnice byla schopna střílet granáty o váze 750 kg na vzdálenost až 15 km, její elevace činila 40°–75°. Rychlost střelby činila jeden výstřel za pět minut. Houfnice sdílela některé konstrukční prvky se škodováckým 24 cm těžkým kanónem vz. 16, a stejně tak pro přesun využívala benzino-elektrický vlak vyráběný firmou Austro-Daimler podle projektu Ferdinanda Porscheho. Houfnice se dala rozdělit na čtyři části, z nichž každý převážel jeden vagón (hlaveň, lafeta, levá a pravá část ložiště, k tomu další vagón na munici). Hmotnost 38 cm houfnice vz. 16 činila 81,7 tun, plně naložený vlak i s municí 179 tun. Maximální rychlost vlaku po silnici činila 14 km/h, mohl se však přesunovat i po železnici.
K původním dvěma exemplářům byl objednán další tucet houfnic, do konce války se však celkový počet vyrobených kusů vyšplhal pouze na deset. Do dnešních dní se dochovaly dva kusy, jeden ve Vídni a druhý v Bukurešti.