Na sklonku 20. let vyvinula firma Fokker třímotorový dopravní letoun F.IX na dálkové trasy pro nizozemskou leteckou společnost KLM. Tento třímotorový hornoplošník s pevným podvozkem měl dolet 1150 km, počítalo se s ním pro dálkové lety do Nizozemské Východní Indie (dnešní Indonésie; s mezipřistáními). Letoun měl celkem 17 (někdy se uvádí 18) sedadel pro pasažéry ve třech řadách, jedna byla nalevo od uličky a dvě napravo. Prototyp poprvé vzlétl v srpnu 1929 a první let do Londýna se uskutečnil v říjnu 1929 – pár dní před krachem na newyorské burze. Stroj byl přijat kladně veřejností i odborníky. Počítalo se, že bude vyrobeno deset letounů, vinou hospodářské krize však KLM zakoupila pouze dva stroje, z nichž každý podnikl až do Nizozemské východní Indie pouze jeden let. Jeden stroj byl zničen při letecké nehodě v srpnu 1931. Druhý byl vyřazen ze služby roku 1936 a byl pokoutně prodán španělským republikánům, kteří jej využívali jako bombardér; dožil se konce občanské války.
Tento typ letounu tak zažil větší úspěch v Československu, jehož letectvo hodlalo nehledě na krizi získat těžké bombardéry. Firma Avia získala potřebnou licenci a konstruktér Ing. František Novotný vyvinul pod jménem Avia F-IX vojenskou verzi nizozemského stroje. Letouny tohoto typu byly dlouhé 19,30 m, rozpětí křídel činilo 27,14 m a vzletová hmotnost 1960 kg. Dolet činil až 1000 km, dostup až 4500 m. Slabinou byl nízký výkon trojice motorů Walter Jupiter, které dávaly stroji teoretickou maximální rychlost 210 km/h. Stroj byl vyzbrojen až 6 kulomety, mohl nést až 1200 kg pum.
V letech 1932–33 dostalo československé letectvo celkem dvanáct strojů Avia F-IX; k výrobě dvoumotorové vojenské verze označované jako Avia F-139 nikdy nedošlo. Roku 1935 Avia dále dodala letecké společnosti ČSA dva letouny pro civilní využití – ty byly označeny jako F-IXD, byly vybaveny výkonnějšími motory Walter Pegas a létaly na vnitrostátních i mezinárodních trasách. 11. září 1937 začal jeden z nich hořet krátce po startu na trase Bratislava-Brno 11. září 1937, nouzově přistál a shořel, lidem na palubě se však nic nestalo. Pro Jugoslávii byly pod označením F-39 vyrobeny všehovšudy dva bombardéry. Jugoslávská strana zakoupila i licenci na výrobu dalších letounů, nakonec ji však nevyužila.
Koncem třicátých let se pro vojenské účely již jednalo o zastaralé stroje, vhodné k výcviku nebo pro transportní účely. S letouny F-IX československé letectvo počítalo pro transport výsadkářů, tomu však zabránila nacistická okupace, ukořistěné československé stroje využívalo nacistické letectvo. Oba jugoslávské bombardéry F-39 zažily nacistický útok v dubnu 1941. Jeden stroj byl převzat letectvem loutkového Chorvatska a později Chorvati získali od Německa ještě jeden, původně československý letoun.