Tobruk leží ve východní části libyjské Kyrenaiky a představuje jeden z nejdůležitějších přístavů na pobřeží severní Afriky mezi Tripolisem a egyptskou Alexandrií. Na počátku druhé světové války patřil, jako celá Libye, fašistické Itálii. Když Itálie vstoupila roku 1940 do války, šla od porážky k porážce. Vpád do Egypta byl snadno odražen, naopak britské jednotky postoupily do Libye a 21. ledna 1941 dobyly Tobruk. Po příjezdu Rommelova Afrikakorpsu do severní Afriky přešly síly Osy opět do útoku a 11. dubna 1941 byla posádka Tobruku obležena. Britové však byli schopni přístav po moři zásobovat a přesouvat tam posily. Jednou z nich byl od 21. října 1941 i 11. československý pěší prapor – Východní pod velením podplukovníka Karla Klapálka, rodáka z Nového Města nad Metují. Čs. prapor o síle takřka 650 osob byl podřízen polské Samostatné karpatské střelecké brigádě a podílel se na obraně západního sektoru. Během spojenecké operace Crusader byl 10. prosince 1941 Tobruk vyproštěn z obklíčení. Československá jednotka v něm zůstala až do dubna 1942, kdy byla odeslána po moři do Egypta a posléze přeměněna na 200. čs. lehký protiletadlový pluk. Za bojů u Tobruku padlo 14 příslušníků čs. praporu, 26 bylo zraněno těžce a 55 lehce.
Dne 26. května 1942 zahájila vojska Osy v severní Africe novou ofenzivu a 21. června 1942 Tobruk kapituloval. Do zajetí padlo 33–35 000 příslušníků mnohonárodnostní posádky. Po bitvě u El Alameinu se však strategická iniciativa v severní Africe přesunula zcela na spojeneckou stranu, Spojenci zahájili nový pochod z Egypta na západ a ještě v listopadu Tobruk znovu dobyli. Koncem roku 1942 se do přístavu vrátila i čs. jednotka, zajišťující nyní jeho protiletadlovou obranu. Ustupující Němci zanechali na zdech vzdorný vzkaz „Zase se vrátíme!“ – čs. vojáci k tomu zpětně poznamenali, že v lednu 1943 Němci skutečně Tobrukem znovu prošli, ale jako váleční zajatci.