Revoluční rok 1848 – Jaro národů… Před 170 lety se svět změnil. Staré konzervativní uspořádání Evropy po napoleonských válkách již nějakou dobu leckde skřípalo a počátkem roku 1848 se začalo definitivně hroutit. Již v předchozím roce 1847 proběhla, bez velkého povšimnutí zbytku Evropy, revoluce a malá občanská válka ve Švýcarsku a v lednu vypukla revoluce na Sicílii a v únoru v Bavorsku. Zlomem se ale stala únorová revoluce ve Francii, neboť inspirovala další revoluční hnutí napříč celou Evropou. Uherská revoluce následovala vzápětí, když 3. března vystoupil na uherském sněmu Lajos Kossuth s požadavkem konstituce. Když pak o několik dní později dorazil do Vídně, propukla 13. března ve všeobecném nadšení revoluce také tam. Téměř souběžně s Vídní propukly nepokoje i v Berlíně.
Dominový efekt pak pokračoval do lokací spadajících do sféry vlivu revolucí zasažených mocností. Povstání proti Radeckého vojákům v Miláně, Benátkách a dalších místech Lombardska-Benátska odstartovalo válku v severní Itálii, zatímco Berlín byl konfrontován s velkopolským povstáním na Poznaňsku. V dubnu se aktivizovali revolucionáři v Haliči, přičemž v Krakově došlo k pouličním bojům. V květnu proběhla 2. vídeňská revoluce, v červnu byla na týden Praha ochromena svatodušními bouřemi, atd. Starý řád se sypal jak domeček z karet a během následujícího roku více či méně hořela většina Evropy. Dánsko (1. válka o Šlesvicko), většina Německa (Bavorsko, Falc, Bádensko, Sasko atd.), Uhry (včetně Slovenska, Sedmihradska, Srbské Vojvodiny a Podkarpatské Rusi), celá Itálie, ale i Valašsko a Moldavsko, nepokoje zasáhly Švédsko, Irsko či Belgii. Ozvěny evropských revolucí dolehly i přes oceán, do Kanady, Nové Granady či Brazílie.
Na mnoha místech se revoluce přerodily do válek, jinde měly průběh klidnější. Většinou v bojích zvítězily konzervativní síly a revoluce byly potlačeny. Nicméně vrátit světu starý řád již nešlo. Nastartoval se proces změny státních i sociálních systémů a bylo třeba ustoupit vzrůstajícímu nacionalismu. Svět se měnil. Sice ne tak rychle, jak požadovali radikální revolucionáři, ale každopádně nevratně. Následovalo období takzvané druhé třicetileté války (1848–1878), tedy série velmocenských konfliktů (krymská válka, sardinsko-francouzsko- rakouská válka, tažení tisíce, 2. šlesvická válka, prusko-italsko-rakouská válka, německo-francouzská válka a slovansko-rusko-turecká válka), které přepsaly mapu Evropy a vytvořily podmínky pro následnou konfrontaci zcela netušených rozměrů.
Prezentovaná kniha je vlastně konvolutem měsíčního zpravodaje o klíčových revolučních událostech v Evropě a to v čtenářsky atraktivním ilustrovaném provedení. Jednotlivá čísla vycházela již během revolučního roku 1848, samotný konvolut s nově sestaveným obsahem a předmluvou je datován červnem 1849. Kniha je svázána v pevných kartónových deskách formátu A4. Obrázky, veskrze černobílé litografie, přinášejí jednak portréty významných osobností, jednak klíčové momenty revolučního dění či výjevy z pouličních bojů.
Prezentovaná kniha je dodnes zajímavým tištěným pramenem, ale i dokumentem velmi turbulentní doby (jako i jiná periodika). Věříme, že naše čtenáře zaujme nejen při příležitosti 170. výročí revolučního roku 1848, ale i kdykoliv jindy.
Knihu si můžete přečíst on-line zde.
Citace:
Illustrierte Chronik : Aufzeichnungen aus der Geschichte der Ereignisse, der Länder, der Völker, der Menschen und Stimmungen der Gegenwart. Erster Band, Chronik des Jahres 1848. Leipzig: J. J. Weber, 1848.