V roce 1953 začalo velení československého vojenského letectva plánovat vyzbrojení útvarů nadzvukovými stíhacími letouny. Po jednání v SSSR bylo v roce 1957 do Československa dodáno prvních 38 strojů MiG-19 (26 v radarové verzi MiG-19 P a 12 frontových stíhacích MiG-19 S). Letouny přišly v bednách do Leteckých opraven Kbely, kde byly smontovány a připraveny k zalétnutí. Dne 3. ledna 1958 byl čs. vojenskému letectvu předán první MiG-19 S. Od roku 1959 pak probíhala na základě licence jejich výroba, pod označením S-105 ve Středočeských strojírnách n.p. (později Aero Vodochody). Jejich produkce v Československu byla ukončena v roce 1961 po dodání 104 letadel.
Náš letoun byl po vyrobení a záletu v SSSR dodán na konci roku 1957 do Vodochod, kde na něm létali piloti Vlastimil David a Július Zvara až do července 1958. Dne 23. července 1958 letoun převzal za VÚ 8674 Žatec major Šídlo, dále jej ještě používal VÚ 1610 Žatec. Dne 3. dubna 1965 jej převzal VÚ 8514 České Budějovice a posléze 15. května 1965 VÚ 1610 Žatec. Poslední let provedl 7. prosince 1965 pilot Vodička při náletu 364 h 56 min. Poté byl stroj dne 2. března 1966 převeden do stavu Vojenského výzkumného ústavu VZS-031, u kterého se začala formovat Letecká skupina, zárodek pozdějšího Leteckého muzea VHÚ. Letoun byl dlouhá léta vystaven ve venkovní expozici LM a nyní je umístěn v depozitáři.
Motor 2 x RD-9 B o tahu 32 kN s přídavným spalováním
Rozpětí 9 m
Délka 14,84 m
Hmotnost prázdného letounu 5 455 kg
Maximální rychlost 1 452 km/h
Dostup 17 900 m
Výzbroj 3 x kanón NR-30 ráže 30 mm