MONTECUCCOLI, Raimund. Die Schlacht bei St. Gotthard am 1. August 1664.

V těchto dnech si připomínáme 351. výročí vítězství křesťanských sil nad Osmany v bitvě u opatství Svatého Gottharda, nebo jak je také v našich zemích nazývána, v bitvě u Mogersdorfu. Tomuto tématu je věnována také prezentovaná kniha. Rekapitulujme si tedy stručně souvislosti tohoto střetu i osobnost autora publikace.

Od tragické bitvy u Moháče roku 1526 se stala hranice evropských států s rozpínající se Osmanskou říší horkou půdou a de facto téměř nepřetržitým válčištěm. Po ukončení dlouhé turecké války 1591/93-1606, která Osmanům mnoho zisku nepřinesla, nastalo pro naše země relativně klidnější období zhruba padesáti let, během nichž se turecké výboje zaměřily spíš proti polsko-litevskému soustátí, či proti benátským državám ve Středomoří. Jablkem sváru mezi Osmany a Habsburskou říší ale zůstávalo Sedmihradsko, dříve součást velkých Uher, poté vazalský stát Vysoké Porty. Sedmihradská knížata ale často vedla politiku na ostří nože, oscilujíc mezi tureckým sultánem a habsburským císařem. Tak již koncem 50. let propukly v Sedmihradsku boje proti Osmanům, v nichž Sedmihradce podporoval také císař. Roku 1662 Turci Sedmihradsko znovu ovládli a v následujícím roce vytáhli ztrestat habsburské poddané.

Postupu osmanské armády čelili opět v prvé řadě Uhři a Chorvaté z pohraničních krajů, ale také postupně sílící císařské habsburské vojsko později doplněné odřady ze Svaté říše římské, ale také z francouzských a piemontských spojenců. V počátku konfliktu se Turkům relativně dařilo, neboť jim vzdorovaly pouze nepočetné posádky pohraničních pevností. V září se jim dokonce podařilo dobýt pevnost Nové Zámky na současném Slovensku, která se měla stát centrem nejnovějšího pašaliku. V Chorvatsku naopak úspěšně vzdoroval bán Mikuláš Zrinský u pevnosti Novi Zrin. V následujícím roce 1664 vytáhla hlavní osmanská armáda proti Vídni. Osmanskému postupu čelil úspěšně polní maršál Jean-Louis Raduit de Souches (dřívější hrdinný obránce Brna proti Švédům roku 1645) s menšími silami na území dnešního Slovenska, který uštědřil Turkům porážku u Levic. Hlavní síly křesťanské koalice pod velením polního maršála a generalissima císařských Raimunda hraběte Montecuccoliho se postavily 1. srpna zdrcující přesile osmanské armády pod velením velkého vezíra Ahmeda Köprülü mezi opatstvím Svatého Gottharda (na uherské straně hranice) a obcí Mogersdorf (na rakouské straně hranice) na řece Ráb.

Zpočátku se podařilo části tureckých sil překročit řeku a zatlačit křesťany zpět, nicméně masivní protiútok je vrhl zpět do řeky, kde značný počet vojáků utonul. Odhady počtu bojujících i ztrát se v různých pramenech liší, nicméně asi 25.000 císařských ztratilo mezi 2.000 až 6.000 mužů, zatímco Osmané, jejichž počty se nejčastěji pohybují mezi 50.000 až 60.000 muži, ztratili mezi 16.000 až 22.000 vojáků. Takto rozhodné vítězství dosud nad Turky vybojoval málokdo, a proto se nelze divit, že se otřesená Vysoká Porta vzápětí uchýlila k uzavření příměří ve Vásváru, které mělo platnost dvaceti let. Osmanská říše v těchto dvaceti letech dosáhla vrcholu své rozpínavosti, neboť jak ukázalo vítězství u opatství Svatého Gottharda, v další válce měli mít vojáci křesťanských mocností nad nepřítelem navrch.

Autorem prezentované knihy je sám polní maršál a generalissimus císařských sil Raimund hrabě Montecuccoli, jehož životní osudy by zabraly několik samostatných knih. Připomeňme tedy jen stručně, že tento veterán třicetileté války, v níž bojoval na straně habsburského císaře, se po tomto konfliktu stal nejvýznačnější postavou rakouského vojenství. Jakožto vojenský praktik i teoretik provedl reorganizaci císařské armády, která se již stala armádou stálou. Pod císařským praporem bojoval také v Polsku během první severní války 1657-1660 a později v Německu během francouzsko-nizozemské války. Největší slávu mu však přineslo právě vítězství u opatství Svatého Gottharda.

Drobná knížečka formátu A5 v pevných kartonových deskách představuje krátký výběr z jeho rozsáhlých spisů v podobě komentované edice. Díky tomu je spisek vybaven poznámkovým aparátem, podrobnými popisky k náčrtu počátečního rozestavění vojsk před bitvou a v příloze nalezneme též edici Montecuccoliho relace o bitvě u Svatého Gottharda z 2. srpna 1664. Text tištěný novogotickou frakturou je doplněn faksimilí Montecuccoliho náčrtku bitevního pole a rozložení sil, jiné obrazové doplňky knížka neobsahuje. Za pozornost stojí papír, jímž jsou potaženy desky, který akcentuje tradici německého vojenství. Kniha totiž vyšla v Berlíně roku 1938 a po anšlusu Rakouska bylo vhodné připomenout společnou historii rakouských a německých branných sil ve velkoněmeckém duchu.

Prezentovaná kniha je dodnes cenným vydaným pramenem k události, kterou bychom měli také počítat do našich vojenských dějin, neboť u Svatého Gottharda bojovali v císařské armádě také vojáci z českých zemí. Proto věříme, že si i dnes publikace najde své čtenáře.

Citace:

MONTECUCCOLI, Raimund. Die Schlacht bei St. Gotthard am 1. August 1664. Berlin: Junker und Dünnhaupt, 1938. 55 s.; 1 mp.