PELET, Jean Jacques. Feldzug des Kaisers Napoleon in Deutschland im Jahre 1809

Pátá koaliční válka roku 1809, jejíž 210. výročí si letos průběžně připomínáme, skončila na středoevropském bojišti uzavřením příměří během bitvy u Znojma. Zastavily se tak boje mezi císařem Francouzů Napoleonem I. a jeho spojenci a Rakouským císařstvím. Na několika místech Evropy ale boje stále pokračovaly. Jednak se během července a srpna Německem k moři probíjel Brunšvický Černý sbor, stále trvalo Hoferovo povstání v Tyrolsku (připomeneme si příští měsíc) a ve „hře“ stále zůstával hlavní a jediný rakouský spojenec, Velká Británie. Ta se již angažovala ve válce proti Francii na Pyrenejském poloostrově a samozřejmě na světových mořích a v koloniích. To byl také jeden z důvodů, proč Rakousko do války vstoupilo, neboť se chybně domnívalo, že Napoleon a většina Velké armády je za Pyrenejemi. Když se pak válečná štěstěna otočila k Rakušanům zády, přistoupili Britové k operaci, která měla jejich spojencům odlehčit a otevřít druhou frontu.

Výsledkem otevření druhé fronty byla velká britská expedice a vylodění v Nizozemí v ústí Šeldy na ostrově Walcheren. Cílem byla francouzská flotila a přístavní zařízení v nedalekých Antverpách. Hodnotu celé operace poněkud zpochybňuje fakt, že k realizaci jejího zahájení došlo až 28.–30. července 1809, tedy v době, kdy již bylo dávno v platnosti znojemské příměří a Rakousko s Francií jednalo o mírové smlouvě. Přesto je maximálně pozoruhodné, že pro tuto akci vypravila Británie největší válečnou výpravu ve své dosavadní existenci. K přepravě asi 40 tisíc mužů (což počtem přesahovalo jejich síly operující za Pyrenejemi) vyplulo na 264 válečných a 352 transportních lodí. Britské síly po vylodění oblehly město a pevnost Flushing (dnes Vlissingen), kterou dobyly 15. srpna 1809.

V tentýž den ale dorazil z Paříže nový velitel francouzských sil, maršál Jean-Baptiste Bernadotte, odvolaný Napoleonem z velení sboru během bitvy u Wagramu pro neuposlechnutí rozkazu. Bernadotte, pro něhož se jednalo o poslední válečné angažmá na francouzské straně (v následujícím roce se stal adoptivním synem švédského krále a roku 1813 vedl švédskou armádu proti Francouzům), si vedl velmi dobře. Okamžitě stáhl veškeré francouzské lodě pod ochranu antverpské pevnosti a začal organizovat a posilovat obranu města. Oproti tomu na britské straně organizace vázla, těžké obléhací zbraně dorazily s dvoutýdenním zpožděním a mezi vojáky se rychle šířily nemoci, hlavně malárie. Začátkem září 1809 proto Britům nezbylo nežli na hlavní cíl expedice rezignovat a operaci zrušit. Z 12 tisíc vojáků, kteří na ostrově v září zůstali, jich bylo v říjnu schopných služby jen 5 500. Poslední britský voják opustil Walcheren 23. prosince 1809. Expedice skončila naprostým debaklem, král Jiří musel odepsat přes 4 000 mužů zemřelých (ale jen 106 padlých v boji) a asi 12 000 nemocných, což představuje 40procentní ztráty.

Prezentovaná kniha formátu A5 je vázaná v pevné polokožené vazbě. Jedná se o německý překlad čtyřsvazkového díla francouzského generála Jeana Jacquese Germaina Peleta-Clozeaua. Svazek nemá žádný obrazový doprovod, zato však obsahuje rozsáhlou edici pramenů v podobě Napoleonovy korespondence. Kniha, respektive všechny Peletovy knihy, patří k solidním historickým studiím, které ale částečně ovlivňuje osobní zaujatost pisatele.

Autor sám prošel válku roku 1809 jako topograf a inženýr ve štábu maršála Massény, byl raněný u Ebelsbergu, bojoval u Aspern, Wagramu a Znojma. Vojákem byl od roku 1800 a o 15 let později u Waterloo velel jako brigádní generál pluku císařské staré gardy. Po válkách se věnoval vojenské historii, k čemuž mu dopomohla i práce ve válečném archivu. Od roku 1830 byl reaktivován a povýšen na generálporučíka a roku 1832 se účastnil francouzské intervence do Belgie. Za zmínku stojí, že počátkem roku 1849 byl tajně poslán jako vojenský poradce sardinskému králi Karlu Albertovi, jehož vláda skončila rezignací po bitvě u Novary, kde jej drtivě porazil rakouský maršál Josef Václav hrabě Radecký. Pelet se angažoval také v diplomacii a politice, ještě během krymské války v letech 1853–1856 působil jako vojenský poradce císaře Napoleona III. Sám ale preferoval studium vojenské historie a zanechal za sebou rozsáhlé vojensko-historické dílo.

Věříme, že prezentované dílo stále patří mezi vyhledávané práce zabývající se rokem 1809. Spojuje v sobě jak vysokou odbornost autora, tak jeho osobní paměti. Také se jedná o jedno z mála historických děl, která se zabývají i britskou expedicí na Walcheren. Ta se totiž s ohledem na svůj výsledek v britské historiografii velké popularitě netěší.

Knihu si můžete on-line přečíst zde nebo zde.

Citace:

PELET-CLOZEAU, Jean Jacques Germain. Feldzug des Kaisers Napoleon in Deutschland im Jahre 1809: nebst den besondern Operationen der Armee-Corps in Italien, Polen, Sachsen und Walchern. Vierter Band. Stuttgart : Franckh, 1828. 454 s. Memoiren über die Kriege des Kaisers Napoleon in Europa : seit 1796 bis 1815