Zdaleka nejrozšířenější hrou, která je zdokumentována v deníkových záznamech vojáků z 1. světové války, jsou karty. Tento motiv se ostatně hojně odráží i v nejslavnějším beletristickém zpracování české válečné zkušenosti – Osudech dobrého vojáka Švejka. Nejoblíbenější byly různé varianty mariáše, za kterými následovaly další, jako například oko, komando, 9, tarok a jiné.
Oblibu karet dokládá i množství dochovaných ručně malovaných originálů. Jednou z umělecky nejzdařilejších sad ze sbírek VHÚ Praha jsou ručně malované karty německého typu, lidově nazývaných mariášky, s motivy ze starých českých pověstí. Karty byly namalovány v zajateckém táboře v Semipalatinsku na Sibiři, jejich autor zůstává neznámý, ale je téměř jisté, že v pozdějším období války vstoupil do československých legií.
Motivem pro nejvyšší kartu – eso, se staly výjevy z českých pověstí, konkrétně Ctirad vlákaný do pasti Šárkou, věštící Libuše, příchod Čechů na Říp a vladykové nespokojení s vládou Libuše. Úlohu králů obsadil praotec Čech, bájný Krok, a historičtí vládci Svatopluk a zřejmě Sámo (karta je v místě jména poškozena). V podobě svršků je ztvárněn mýtický zakladatel českého vládnoucího rodu Přemysl Oráč, pěvec Lumír a rekové Horymír a Bivoj. Představitelky něžného pohlaví Vlasta, Šárka, Kazi, a zřejmě Libuše nebo Teta se staly motivem pro hodnotu spodka. Dále stojí za pozornost, že motiv žaludů byl vyměněn za šišky, na kartě šiškového spodka je zřejmě patrné i jméno autora, ale přes výrazné poškození je prakticky nečitelné (podle některých domněnek by se mohlo jednat o Božetěcha Váchu z Brna, který od konce roku 1918 sloužil u dělostřelectva 1. divize). Rozměr jednotlivých karet je 10,5 x 6,5 cm. Rubová strana je čistě černá.
Karty byly do sbírky tehdejšího Památníku odboje převedeny z archivu legií v roce 1921.