Začátek páté koaliční války proti napoleonské Francii a jejím spojencům před 210 lety jsme si připomenuli nedávno knihou Die Waffenthaten der Oestreicher im Jahre 1809. Po úvodních porážkách, které rakouská armáda utrpěla po vpádu do Bavorska od rychle reagujících Francouzů, ustoupil arcivévoda Karel Rakousko-Těšínský s částí vojska po pravém břehu Dunaje do Rakouska, zatímco druhá část jeho jednotek, která zůstala oddělena na levém břehu řeky, se stáhla do Čech a odtud k Vídni, kde došlo k opětovnému spojení rakouských sborů.
Arcivévoda Karel při tomto pochodu zajistil nebo zničil všechny přechody přes Dunaj a sám stanul u Vídně na levém břehu Dunaje, takže císař Napoleon, pokud chtěl zaútočit na rakouskou armádu, byl nucen plánovat nejprve překročení řeky. Přitom ovšem hrozilo střetnutí s nepřítelem, při němž by Napoleon disponoval jen částí svých sil, neboť přechod vojska trval značnou dobu, a zároveň by měl možnost manévrovat jen na velmi omezeném prostoru předmostí. Pro minimalizaci rizik zvolil Napoleon přechod přes ostrov Löbau. Náročnou a riskantní útočnou operaci pak Francouzi spustili po týdenních přípravách 21. května 1809. Rakušané arcivévody Karla reagovali rychle a Napoleonovy obavy se začaly naplňovat. Jeho síly na levém břehu řeky bojovaly o udržení předmostí mezi obcemi Aspern a Essling až do druhého dne, přičemž docházelo k velmi tvrdým bojům. Rozhodující podíl na rakouském vítězství ale neměli ani pěšáci, ani jezdectvo, ani dělostřelectvo, nýbrž pontonýři, kteří pouštěli po proudu lodě naložené kamením a úspěšně několikrát protrhli francouzské pontonové mosty. Boj o přechody nakonec skončil tím, že Napoleon zatroubil k ústupu. Rakušané mohli slavit vítězství, které bývá prezentováno jako Napoleonova první porážka v bitvě (což ovšem není pravda, porazil jej například i polní zbrojmistr Joseph Alvinczy svobodný pán von Berberek v listopadu 1796 v bitvách u Bassana a Caldiera, které ale zůstaly ve stínu následné porážky u Arcole a poté u Rivolli).
Vítězství u Aspernu ale neukončilo válku, neboť mezinárodní izolace Rakouského císařství hrála plně ve prospěch císaře Francouzů, který na druhý pokus o přechod Dunaje soustředil značné síly. Přípravě věnoval více než měsíc a další útok přes řeku zahájil 5. července mezi obcemi Wagram a Markgrafneusiedl. I tentokrát se bitva protáhla do druhého dne a byla velmi tvrdá s obrovskými ztrátami na obou stranách (až 40.000 mužů na každé). Nakonec ale triumfoval Napoleon, který prorazil rakouskou obrannou linii a arcivévoda Karel poté se svou armádou zahájil ústup na Moravu ke Znojmu.
Dnes prezentovaná kniha je vlastně konvolutem dvou publikací. První je Abriss von der Schlacht bei Esling und Gross-Aspern: am 21. und 22. May 1809 a druhou Offizielle Berichte von der Schlacht bei Enzersdorf und Teutsch-Wagram: am 5. und 6. Julius 1809, které byly vydány i pod v titulku uvedeným společným názvem. Jedná se o dobovou záležitost, neboť knížečky vyšly roku 1810 a s ohledem na místo vydání jsou koncipovány značně profrancouzsky. Publikace vyšly každá zvlášť i se souborným titulním listem a následně byly svázány do jednoho kodexu. Kniha netypického formátu 20 x 25 cm je vázána v tuhé kartonové vazbě se hřbetem a rohy vyztuženými plátnem. Text je tištěný dvousloupcově a dvoujazyčně – německy a francouzsky. Zatímco první titul má pouhých 24 stran, druhý titul má o 50 stran více. Oba svazečky doplňuje příloha v podobě složeného kolorovaného plánu bitvy. Vedle toho titul obsahuje plánek Napoleonova přechodu přes Dunaj a mapku územních ztrát Rakouského císařství dle ujednání vídeňského míru.
Prezentované knihy si můžete on-line přečíst zde a zde.
Citace:
Sammlung der Plane und Nachrichten von den beiden Hauptschlachten von Gross-Aspern und Teutsch-Wagram: auf dem Marchfelde bei Wien zwischen der Französischen und Oesterreichischen Armee im Jahr 1809 bis zur Beendigung dieses Kriegs durch den Frieden von Wien am 14. Oct. 1809 Weimar : Verlag des Landes-Industrie-Comptoirs, 1809.