SCHARFFENSTEIN, Julius Friedrich, Des Allerdurchlauchtigsten, Grossmaechtigsten und Unueberwindlichsten Roemischen Kaysers Carl des Sechsten denckwuerdiges Leben und Thaten

Dnešní knihu jsme vybrali k připomenutí výročí úmrtí císaře a krále Karla VI. (1. října 1685–20. října 1740), otce Marie Terezie, jehož život a vláda byly z velké části poznamenány úsilím o prosazení pragmatické sankce, tedy mezinárodního uznání nedělitelnosti habsburských zemí a nástupnictví v ženské linii.

Karel jako mladší syn Leopolda I. neměl zprvu nárok na císařský trůn a mohl se tedy angažovat jako pretendent trůnu ve válkách o španělské dědictví (1701–1714), během nichž obsadil v čele silné armády část Pyrenejského poloostrova a zejména Barcelonu a zasedl na španělský trůn jako Karel III. Zpočátku měl také výhodu oproti francouzskému protikandidátovi Filipovi z Anjou, jenž byl pro množství evropských států nepřijatelný, neboť jeho nástupem ve Španělsku by významně posílila moc Francie. Smrt Karlova bezdětného bratra, císaře Josefa I., roku 1711 však ovlivnila nejen dění v říši, ale hlavně rovnováhu sil v Evropě. Karlovo setrvání na španělském trůně se stalo neudržitelným, protože spojením španělských držav s habsburskou středoevropskou monarchií by vznikla pod jednou vládou říše, nad kterou by slunce nezapadalo. Žádná z velmocí nechtěla dopustit porušení dosavadní rovnováhy sil ve prospěch jediného panovníka. Mírovou smlouvou v Rastattu roku 1714 rezignoval fakticky (již jako císař) na španělský trůn výměnou za některé španělské državy v Nizozemí a Itálii. (Podrobněji se o válkách o španělské dědictví, primárně o jejich středoevropské fázi, dozvíte v článku Válka o španělské dědictví na východní Moravě).

Nedostatek mužských potomků, který se v habsburském rodě projevil nejprve ve španělské linii a který postihl i jeho samotného (zplodil sice jednoho syna, Leopolda Jana, narozeného 13. dubna 1716, ale ten ještě téhož roku zemřel), se Karel rozhodl řešit zavčas cestou diplomacie. Již 19. dubna 1713 vydal ve Vídni Pragmatickou sankci o posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouského, která ještě neznamenala nutně nástupnictví v ženské linii, ale měla jej umožnit. Stanovila také posloupnost nároků ženských následnic (přednost měly dcery Karla VI. před dcerami jeho předchůdců).

Po smrti Karlova jediného syna se stal tento dokument aktuálním. Během první poloviny 20. let nechal císař pragmatickou sankci potvrdit sněmy zemí habsburské monarchie a poté začal usilovat o její ratifikaci u ostatních evropských mocností. Roku 1725 ji uznal španělský král Filip V. (z Anjou), o rok později Rusko a Prusko v souvislosti se společným obranným spolkem. Následovaly Anglie a Nizozemí. Saský kurfiřt Fridrich August II. (pozdější král August III.) svůj souhlas vyměnil za podporu Rakouska při volbě na polský královský trůn. Válka o polské následnictví vyvolala sice pochybnosti Francie a Španělska, ale nakonec i první jmenovaná země roku 1735 pragmatickou sankci potvrdila.

Ohromné úsilí, které Karel VI. vyvinul pro uznání pragmatické sankce všemi evropskými mocnostmi, se ještě před jeho smrtí zdálo úspěšné. Teprve v okamžiku, kdy skutečně došlo k naplnění obsahu této listiny, se mělo ukázat, že někteří velcí hráči evropské politiky nebudou dohody dodržovat – po nástupu Marie Terezie na trůn započaly již koncem roku 1740 války o rakouské dědictví, když se nejprve Prusko a na jaře 1741 také Bavorsko (mohutně, ale neoficiálně podporované Francií) a Sasko rozhodly přestat pragmatickou sankci uznávat a ukrojit si svůj díl habsburských držav. O první fázi válek o rakouské dědictví pojednává článek o bavorsko-francouzském vpádu do Čech, o druhé slezské válce pak článek o bitvě u Žďáru.

Představovaná kniha byla vydána již rok po smrti Karla VI. (1741) a řadí se tím mezi staré tisky. Na 240 stranách představuje s barokní zdobností charakteristickou pro svou dobu život a činy jmenovaného císaře, sestavené na základě vybraných listin a spisů.

Drobný svazek formátu 10 x 16 cm má pevnou vazbu s lepenkovými deskami potaženými hnědou kůží. Hřbet zdobí vytlačované rostlinné motivy a v jeho druhém poli se nachází štítek se zlaceným titulem Lebens Carls d. VI. Kniha je doplněna několika rytinami, přičemž na frontispisu se nachází portrét Karla VI. Další mědiryty zobrazují vystavené nabalzamované tělo zesnulého císaře a sestavení pohřebního průvodu. Za pozornost stojí také historie tohoto konkrétního svazku, neboť podle provenienčních razítek a exlibris kniha patřila nejprve do knihovny známého uherského šlechtice, učence a filantropa Ference hraběte Széchényiho (zakladatel Maďarského národního muzea a Maďarské národní knihovny), poté se stala součástí fondu knihovny Maďarského národního muzea a následně ji pravděpodobně roku 1870 ve Vídni zakoupil český šlechtický rod hrabat Thun-Hohensteinů. Publikace patřila do jejich zámecké knihovny v Děčíně a v době první republiky Československé ji spolu s dalšími částmi knihovních fondů zakoupilo Vojenské muzeum Čsl. republiky.

Věříme, že prezentovaný starý tisk připomínající osudy posledního mužského císaře a krále rodu habsburského (potomci Marie Terezie již patří do rodu habsbursko-lotrinského) si i dnes najde svoje čtenář.

Knihu si můžete on-line přečíst zde.

Citace:

SCHARFFENSTEIN, Julius Friedrich. Des Allerdurchlauchtigsten, Grossmaechtigsten und Unueberwindlichsten Roemischen Kaysers Carl des Sechsten denckwuerdiges Leben und Thaten / bey Johann Albrecht ; Stör sc. Franckfurt ; Leipzig : Johann Albrecht, 1741. [6], 240 s. : mědirytiny ; 15,5 x 9,5 cm