Příslušníci čs. jednotek v SSSR se od počátku roku 1943 skládali na zakoupení tanků T-34 pro vznikající čs. tankovou jednotku v ceně 50 000 rublů za kus; první dva tanky měly nést jména „Lidice“ a „Ležáky“. V červenci 1943 byl zřízen čs. tankový prapor, který do bojů poprvé zasáhl na podzim 1943. Tehdy měl kromě deseti starších strojů T-70 a obrněných automobilů BA-64 i deset nových tanků T-34/76. 30. září 1943 byly tyto stroje v Novochopersku slavnostně pojmenovány – „Lidice, „Ležáky“, „Žižka“, „Jánošík“, „Podkarpatský partyzán“, „Zborov“, „Bachmač“, „Sokolovo“, „Praha“ a „Jaroš“. Po této ceremonii tankový prapor odjel na frontu.
Tank „Lidice“ se podílel na osvobození Kyjeva počátkem listopadu 1943, v prosinci 1943 bojoval u Rudy a v lednu 1944 u Bílé Cerkve, byl několikrát zasažen, avšak vydržel a v polovině března 1944 byl spolu s druhým zbývajícím z původních deseti tanků T-34/76 přeřazen k výcvikovým účelům, a to do léta 1944. V tomto bodě došlo k zajímavé situaci – původní tank „Lidice“ byl přejmenován a v dalších bojích nesl jeho jméno tank jiný. „Dalšími boji“ je míněna bitva na Dukle, ve které oba tanky bojovaly v rámci 1. čs. tankové brigády, na kterou byl někdejší tankový prapor rozšířen. Bitva na Dukle se oběma strojům stala osudnou. Jako první byl zničen „nový“ tank „Lidice“: 15. září 1944 byl v boji o kótu 534 u polské vesnice Franków vyřazen německou pancéřovou pěstí. Původní tank „Lidice“ byl zničen o dva týdny později.
V následujících letech „nový“ tank „Lidice“ chátral na bojišti, roku 1950 byl převezen do opravny ve Vyškově a stal se součástí sbírek VHÚ. Nejprve stál na podstavci před vchodem do budovy Vojenského historického ústavu na Žižkově, od sedmdesátých let byl umístěn v Leteckém muzeu ve Kbelích a nyní se nachází ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.