Vydávali časopisy, hráli divadlo i koncertovali. Informačně osvětový odbor Ministerstva vojenství.

V lednu 1919 začal plně rozvíjet svou činnost Informačně osvětový odbor Ministerstva vojenství, jenž vznikl v rámci rozsáhlé reorganizace čs. vojska na Rusi na přelomu roku 1918. Ve své působnosti postupně sjednotil informační, propagační i kulturní činnost ruských legionářů.

Snaha o propagaci myšlenek čs. hnutí mezi dobrovolci a zajatci čs. národnosti provázela politické představitele v Rusku již od počátku války a vzniku České družiny. Stejně tak byla mezi ruskými legiemi pěstována rozsáhlá kulturní a osvětová činnost. Kromě zlepšení morálky uvnitř vojska a snahy o osobní rozvoj vojáků měly tyto propagační, kulturní a osvětové aktivity ještě pomáhat se zlepšením vztahů s ruskou společností, ať již z důvodů propagačních, nebo později i z důvodů ekonomických.

Těmto snahám však byly do cesty kladeny překážky ze strany ruských vojenských i civilních úřadů, které na tyto činnosti pohlížely s nedůvěrou. Proto se propagační, publikační i kulturní činnost legionářského zázemí – Svazu čs. spolků na Rusi – zprvu omezila na vydávání propagačních časopisů Čechoslovan a Čechoslovák, materiální podporu Družiny a občasné návštěvy členů Svazu u jednotlivých rot. Zároveň vznikala publikační i kulturní činnost v řadách rot a později i pluků vojska.

Kromě vydávání různých rotních časopisů, neperiodických listů i satirických titulů se jednalo především o improvizovaná divadelní představení a umělecké výzdoby zemljanek při slavnostních dnech pluků a národních oslavách. Populární byly také koncerty plukovních kapel, pěvecká vystoupení a sokolská cvičení. Vše se však zpočátku rozvíjelo živelně v řadách rot a později i pluků vojska na základě iniciativy jednotlivců, bez spojení s politickými institucemi v týlu.

Po pádu carismu

Situace se zlepšila až po pádu carského režimu, kdy došlo ke všeobecnému uvolnění cenzury. Kulturní i osvětová činnost uvnitř vojska nadále mohutněla. Došlo k dalšímu zakládání rotních a plukovních časopisů, navíc v rámci útvarů začaly vznikat volené komitéty, které měly na starosti nejen hospodářství, ale také osvětu, a organizovaly množství koncertů, přednášek, divadelních představení i publikační činnost. Potřeba více organizovat tyto do velké míry živelné aktivity vedla ke vzniku Uměleckého oddělení štábu čs. brigády, jež později nahradila Umělecko-literární-statistická komise 1. divize (UMLIST).

Podchytit informační a kulturní činnost a využít je k propagaci a reprezentaci hnutí se snažilo zejména po vzniku Odbočky Československé národní rady na Rusi (OČSNR) i legionářské politické vedení, které si dobře uvědomovalo, že v nejistých poměrech Ruska, směřujícího již k občanské válce, je informovanost vojska jednou z nejdůležitějších priorit hnutí. Proto byly při OČSNR zřízeny Propagační odbor, jenž spravoval i tiskárnu, a Osvětový odbor.

Jako oficiální informační orgán OČSNR byl založen Československý deník, jenž v letech 1918–1920 sehrával při informování a propagaci klíčovou úlohu. Zároveň vznikaly i další tituly, byly založeny první fotografické laboratoře a dokonce byl zakoupen i první kinematografický aparát.

Činnost kulturních i informačních institucí se podařilo v určité míře udržet i přes složité a hektické podmínky v roce 1918, kdy legionáři museli absolvovat ústup z Ukrajiny, boje s bolševiky o transsibiřskou magistrálu a takřka nepřetržité boje na povolžské a jekatěrinburské frontě. Některá čísla Československého deníku byla dokonce tištěna ve vlakovém vagónu.

Teprve stažení čs. vojska do zápolí v lednu 1919, jeho reorganizace a následné nasazení na Sibiři, kde bylo pověřeno obranou magistrály, přineslo přece jen více klidu. To umožnilo mj. plně rozvinout bohatou osvětovou i kulturní činnost. Klíčovou roli zde přitom sehrál právě nově vzniklý Informačně osvětový odbor Ministerstva vojenství.

Publikační a vydavatelská činnost odboru

Informačně osvětový odbor vznikl sloučením Propagačního a Osvětového odboru OČSNR na přelomu roku 1918 v rámci rozsáhlé reformy čs. vojska, kterou od prosince 1918 prováděl Milan Rastislav Štefánik. Jeho náčelníkem se stal Dr. Josef Kudela, bývalý vedoucí Propagačního odboru a výkonný redaktor Československého deníku.

Přestože odbor ve své kompetenci zaštiťoval mnoho aktivit, jednou z nejdůležitějších součástí zůstala publicistická a vydavatelská činnost. Odbor převzal vydávání titulů jako Československý deník, Československý voják, či Slovenské Hlasy. Od ledna 1919 se zaměřil i na vydávání obrázkového časopisu Československý válečný zpravodaj, či ilustrovaných humoristických Houpaček. Společně s nimi byly vydávány i cizojazyčné časopisy, např. Telegrammy Čechoslovackago Dněvnika v ruštině a týdeníky Heimat v němčině a Magyar honfitárs maďarštině. Docházelo i k vydávání prvních děl legionářských autorů.

Zároveň však odboru připadl úkol obstarávat pro vojsko všechny potřebné tiskopisy, tj. vojenské úřední dokumenty, brožury, plakáty a propagační materiál. Tiskl také jednotlivé tituly plukovních a rotních časopisů.

Přes často improvizované a extrémní podmínky ruské zimy se většinou vše potřebné podařilo vydat a jen od ledna 1919 do června 1920 vydal Informačně osvětový odbor celkem 11 346 072 tisků.

Kulturní a osvětová činnost

Osvětová část odboru se zaměřovala na organizování přednášek, divadelních představení, různých zábav i zakládání knihoven u různých útvarů. Přes zpočátku složité a improvizované podmínky se nakonec podařilo osvětovou činnost rozvinout do pozoruhodných rozměrů. Odborem byla zřízena ústřední knihovna, do níž se akvizice získávaly nejčastěji formou různých darů z Ruska, Spojených států i z vlasti. Nemohlo však dojít k systematickým nákupům na doplnění titulů a výběr z české a ruské literatury tak zůstával neuspokojivý. Přesto se nakonec podařilo shromáždit více než 14 000 svazků.

Větší část knih byla poté rozdělena na malé přenosné knihovny do 100 svazků, které byly zasílány jednotlivým částem vojska, přičemž knihy bylo možné po přečtení zaslat zpět a vyměnit za jiné. V roce 1919 takovým způsobem kolovalo československým vojskem více než 12 000 svazků z ústřední knihovny a přenosné knihovny se měnily celkem devatenáctkrát.

Také činnost divadelního oddělení se značně rozrostla. Soubor, jenž měl ještě v lednu 1919 pouze 9 členů (z toho 2 ženy) byl během roku rozšířen na 18 členů (působil zde např. jeden z nejznámějších herců první republiky a člen souboru Národního divadla Zdeněk Štěpánek) a od února do prosince takřka nepřetržitě cestoval po magistrále a hrál všude, kde to bylo technicky možné. Do prosince 1919, kdy byl evakuován do vlasti, odehrál v 17 městech na 235 představení.

Odbor též disponoval šedesátičlenným symfonickým orchestrem, který převzal od I. dělostřelecké brigády. Ten do konce roku 1919 uspořádal 77 koncertů, z toho 30 jen pro ruské publikum. Kromě toho pod odborem fungovalo hudební oddělení, skládající se ze dvou zpěváků, pěvkyně, houslisty a pianisty, jež uspořádalo za stejné období 37 samostatných koncertů a na 22 dalších koncertech účinkovalo.

Sochařské dílny odboru se soustředily především na budování pomníků padlým legionářům na Sibiři, z nichž některé jsou např. v Čeljabinsku, Irkutsku i Vladivostoku k vidění dodnes. Vedle sochařských dílen vykonávalo svou činnost též malířské oddělení. Při odboru bylo zřízeno též oddělení historicko-archivní, jež mělo za úkol shromažďovat materiály důležité k historii legií.

Důležitá součást samosprávy

Přestože se ani Informačně osvětovému odboru během jeho aktivit nevyhnuly časté přešlapy a omyly, jež byly následkem překotné doby a nutnosti improvizovat, nakonec dokázal i v době ruské občanské války rozvinout mnohostrannou publikační a kulturní činnost a stal se důležitou součástí pozoruhodně rozsáhlé legionářské samosprávy na Sibiři.

Petr Matějček