Jáchymovský uran se podílel na vzestupu SSSR coby jaderné velmoci

Využití jáchymovského prostoru, bohatého na uranové rudy, zásadním způsobem ovlivnila „Dohoda mezi vládou Svazu sovětských socialistických republik a vládou Československé republiky o rozšíření těžby rud a koncentrátů v Československu, obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky, jakož i o jejich dodávkách Svazu sovětských socialistických republik”. K této dohodě došlo před 69 lety, 23. listopadu 1945. 

První výbuch vlastní jaderné bomby uskutečnil Sovětský Svaz 29. září 1949. Země se tím strategicky vyrovnala Spojeným státům americkým, které se coby jaderná velmoc etablovaly již na konci druhé světové války svržením atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki.

Sovětský svaz byl v prvních poválečných letech zemí s vyčerpanými lidskými i materiálními zdroji. Byl proto významně závislý na dodávkách ze zahraničí. Kromě jiného z Československa (cca 20 %) a také ze sovětské okupační zóny Německa. Ta se podílela na krytí sovětské potřeby z více než jedné poloviny.

Také prudký rozvoj sovětského jaderného komplexu koncem 40. a počátkem 50. let by nebyl myslitelný bez československé pomoci. A nutno v této souvislosti dodat, že se na tomto rozvoji nuceně podíleli i političtí vězni. Bylo mezi nimi také mnoho někdejších příslušníku armádních složek, vojáků, kteří ještě před pár lety bojovali společně se Sovětským Svazem proti nacistům. Bez jejich masového nasazení by tak rozsáhlá těžba uranových rud na Jáchymovsku nebyla vlastně ani možná.

K znatelnému nárůstu těžby došlo již v roce 1947, ještě před únorovým převratem a převzetí moci komunisty. Zatímco v roce 1946 bylo vytěženo 18 tun uranu , v roce 1946 bylo vytěženo 103 tun. SSSR již nedostával smolinec, ale k obohacování rudy docházelo přímo na Jáchymovsku. Investice do rozvoje těžby uranové rudy v požadovaném rozsahu vysoko překračovaly možnosti dvouletého hospodářského plánu, a tak Sovětský svaz poskytl bezúročnou půjčku, od roku 1950 splatnou v deseti letech dodávkami uranové rudy.

Podle původních variant (minimální, střední a maximální) z roku 1949 se měla těžba uranové rudy v Československu pohybovat od 700 tun uranu do 2 000 tun , investice od 3 do 8,5 miliard korun a zaměstnáno mělo být od 15 000 zaměstnanců do 57 000.

Vzhledem k nárůstu těžby nemohly být požadavky uranových dolů na horníky kryty náborem. Pracovali zde nejprve horníci německé národnosti, kteří byli vyjmuti z odsunu, poté byli využíváni němečtí váleční zajatci - ti však museli podle mezinárodních dohod opustit Československo do konce roku 1949.

K zabezpečení pracovních sil byl proto prováděn organizovaný nábor, na němž se podílely odborové organizace. Průmyslové podniky měly za povinnost vyslat určitý počet pracovníků na dlouhodobou brigádu do jáchymovských dolů. Ti obdrželi řadu výhod, např. poměrně vysoké příjmy, hornický a k tomu ještě zvláštní „jáchymovský“ příplatek, dále možnost nákupu zboží ze SSSR a další.

Druhým zdrojem pracovních sil byli vězni. V rámci akce D (později přejmenované na Ostrov, podle města ležícího nedaleko Jáchymova) tam bylo odsunuto více než 6 000 především politických vězňů, později i kriminální vězni. K  1. lednu 1950 tak bylo v jáchymovských dolech už asi 4 000 vězňů, z toho přibližně 40 % politických! Od října 1949 byly na Jáchymovsku také zřizovány tábory nucené práce, první v lokalitě Jáchymov-Vršek. Následovaly Nikolaj, Eliáš, Eduard, Svornost, Mariánská, Prokop, Svatopluk, Rovnost a další.

Snížení podílu politických vězňů a postupné propouštění kriminálních vězňů po výkonu trestu vedlo ke kritickému úbytku pracovníků. Proto byli do Jáchymova opět ve zvýšené míře posíláni političtí vězni, a to i z těch kategorií, které dříve nesměly být na Jáchymovsko odesílány - tj. osoby vojenské, duchovní, Svědci Jehovovi, usvědčení agenti a další.

V roce 1949 došlo k několika pokusům o hromadný útěk. V červenci utíkalo 19 vězňů z tábora v Horním Slavkově, pět vězňů z tábora Eliáš. Z tábora u Horního Slavkova uteklo 14. října 1951 dvanáct vězňů. Při útěku byl zastřelen jeden dozorce a další byl zraněn; pět vězňů bylo zastřeleno, pět dopadeno a dvěma se útěk podařil. Těla zastřelených vězňů byla během táborového apelu vystavena pro výstrahu.

V jáchymovských dolech byly velmi obtížné životní podmínky. Způsob těžby byl zastaralý a fyzicky velmi náročný, chyběla jakákoli mechanizace. Špatné pracovní podmínky byly znásobeny skutečností, že odsouzení jako horníci neměli žádné zkušenosti, bezpečnostní opatření při práci byla na velmi nízké úrovni. Vězni byli postihováni množstvím různých trestů za banální přestupky. Projevovalo se to ve velkém počtu smrtelných úrazů a zranění. Přidružily se i naprosto katastrofální hygienické podmínky, nedostatečná strava a těžké poškození zdraví způsobené ionizujícím zářením.

Jaroslav Láník