Muzeum invaze do Normandie v Portsmouthu

Ačkoliv se může zdát, že v Londýně lze najít téměř všechno, o britských vojenských muzeích to zdaleka neplatí. Ty nejlepší leží mimo něj a rozhodně stojí za to se za nimi vydat na „venkov“. Jedním z nich je i muzeum invaze do Normandie The D-Day Story, které se nachází na jihu Anglie, v Berkshiru, ve starém přístavním městě Portsmouth na Clarence Esplanade.

Muzeum bylo otevřeno u příležitosti 40. výročí invaze v roce 1984. Časem však vyvstala potřeba klasicky pojatou expozici revitalizovat tak, aby odpovídala současným muzejnickým trendům a požadavkům návštěvníků. Po rok trvající rekonstrukci, která si vyžádala náklady ve výši pěti milionů liber, byla nová expozice slavnostně otevřena v březnu 2018. O tom, že se projekt mimořádně zdařil, svědčí i nominace na cenu Evropského muzea roku.

Jeho umístění není náhodné. Z Portsmouthu a sousedního Gosportu vyplula v červnu 1944 invazní flotila a v dalších měsících pak i podstatná část posil směřujících na „kontinent“. Na přelomu srpna a září 1944 mezi nimi byly i některé jednotky Československé samostatné obrněné brigády.

Ve městě lze najít i jiné připomínky 2. světové války. Cestou k muzeu po nábřeží je možné na Penny Street navštívit např. The Royal Garrison Church, katedrální kostel britské armády, jehož historie sahá až do 13. století. V roce 1662 se zde konala svatba krále Karla II. s portugalskou infantkou Kateřinou z Braganzy. Dne 10. ledna 1941 byla během německého náletu zničena kostelní loď. Ta zůstala po válce nezastřešena. Na gotických sloupech jsou ještě dnes patrné stopy po požáru. Vlastní sakrální funkci, která se dnes omezuje především na mše, spojené se vzpomínkovými akcemi pořádanými veteránskými organizacemi, plní kněžiště, které se podařilo před zkázou zachránit.

Kostel je otevřený od dubna do září, od úterý do soboty, mezi 11 a 16 hodinou a neplatí se v něm vstupné. Zvlášť sympaticky působí také to, že návštěvníkům je k dispozici informační leták i v českém jazyce, což je na Britských ostrovech skutečně něco mimořádného. „Českou stopu“ lze ostatně najít i v nedaleké anglikánské katedrále, kde je několik okenních vitráží věnováno událostem 2. světové války. Jde o tzv. Ramsay Windows, nesoucí název po admirálu siru Bertramu Ramsayovi, KCB, KBE, MVO, který velel spojeneckým námořním silám během vylodění. Na jednom z nich jsou znaky spojeneckých zemí a jednotek, které se účastnily invaze. Mezi nimi můžeme najít i stylizovaného českého, resp. československého lva.

Expozice muzea „Dne D“ začíná, jak jinak, porážkou Francie, resp. evakuací vojáků Britského expedičního sboru od Dunkerku v roce 1940. Pokračuje dále několik let trvajícími přípravami invaze – výběrem Normandie, výcvikem invazních jednotek a detailním plánováním.

Pozornost je věnována zpravodajské válce, v níž se nakonec Spojencům podařilo přesvědčit nepřítele, že cílem invazních jednotek je Pas-de-Calais a nikoliv Normandie. Byly k tomu používány různé prostředky – od dvojníka maršála Montgomeryho přes „nafukovací armádu“ až po složité zpravodajské hry, jako byla ta, kterou vedl nejznámější pro Spojence pracující dvojitý agent Juan Pujol Garcia, krycím jménem GARBO. Na to navazuje také vývoj řady důmyslných technických zařízení a speciálních zbraní. Opět v široké škále od umělých přístavů MULLBERRY přes „hračky“ generála Sira Percyho Hobarta až po kompasy umístěné do vojenských knoflíků, které měly pomoci válečným zajatcům při útěku.

Dalším tématem expozice je nepřítel – tedy německé jednotky a jimi hájený Atlantický val, ale i německá propaganda určená pro francouzské civilní obyvatelstvo, využívající např. ztrát během spojeneckého bombardování.

Výstava přináší také příběhy jednotlivců. V průchodu mezi první částí expozice, věnované přípravám invaze do části druhé, se návštěvníkům svěřují se svými pocity z obrazovek herci v rolích vojáků spojeneckých armád, čekajících na odjezd, příslušnice francouzského odboje i Němec hlídkující na Atlantickém valu. Snad jen kanadský parašutista tmavé pleti vyzařuje trochu moc snahu po politické korektnosti, připomínající v současnosti vedené diskuse, které jsme mohli před časem zaznamenat např. při premiéře filmu Dunkerk.

Po tomto tematicky pestrém úvodu se dostáváme k vlastnímu „Dni D“. Jeho detailní rozbor by přesahoval účel této krátké zprávy. Jestliže už u předchozích témat nabízí expozice řadu interaktivních prvků, 6. červen 1944 může návštěvník prožít téměř na vlastní kůži.

Expozice pokračuje ve třetí části bitvou o Normandii, trvající až do německé porážky u Falais v srpnu 1944. Připomíná osvobození symbolizované lahví šampaňského, ale i destrukci francouzských měst během bojů a téměř 20 tisíc obětí z řad domácího odboje a civilistů. Skutečným koncem války pro spojenecké vojáky nebyla kapitulace Německa, ale až vytoužený návrat domů a začlenění do civilního života, které bylo mnohdy těžké a traumatické. Na tomto místě je znát, že muzeum od svého založení velmi úzce spolupracuje s veteránskými organizacemi.

Muzeum spravuje sbírku více než 10 tisíc trojrozměrných předmětů, z nichž se do expozice dostal samozřejmě jen nepatrný zlomek. Některé z nich ovšem patří ke skutečným unikátům. Vystavené je například pero, kterým byly podepsány rozkazy zahajující invazi, nebo například černý tankistický baret se dvěma odznaky maršála Montgomeryho. Popiska pak upozorňuje na to, že odznak Královského tankového pluku Montgomerymu ve skutečnosti nepříslušel, protože u této jednotky nikdy nesloužil. Přesto se stal jeho poznávacím znamením.

Jakýmsi ikonickým výstavním předmětem expozice, který se dostal i na upomínkové předměty prodávané v muzejním obchodu, je kabátek místní školačky Betty White s celkem 89 nášivkami nejrůznějších britských, kanadských a amerických jednotek, které odjížděly z Gosportu do Francie.

Je třeba ještě zmínit, že expozice se zároveň snaží o maximální objektivitu a invazi prezentuje jako společnou operaci vojáků z 13 různých zemí včetně Československa. Kromě Britů, Kanaďanů, Američanů a malého francouzského komanda pod britským velením se zbylých devět zemí účastnilo leteckého či námořního zajištění operace a český, resp. československý podíl nebyl rozhodně nejmenší. „Českou stopu“ pak může pozorný návštěvník najít také např. na jednom z plánů, které zobrazují reálnou normandskou krajinu. Místa a vodní toky jsou v nich ovšem popsány krycími jmény a jedna z řek na něm je označená jako „Prague“.

Ve druhé, menší části muzea je umístěná expozice věnovaná reflexi „Dne D“ v popkultuře. Především je zde ale umístěná 83 metrů dlouhá výšivka, dokončená v roce 1974 k 30. výročí invaze (The Overlord Embroidery). Byla inspirována tapiserií z Bayeux, zachycující příjezd Normanů do Anglie v roce 1066. Práce na ní trvala pět let a na látce je zachyceno celkem 34 ikonických válečných výjevů.

Muzeum má velké plány i do budoucna. V roce 2020 by se např. jeho součástí měl stát renovovaný britský výsadkový člun Landing Craft Tank (LCT) 7074, poslední dochované plavidlo z téměř sedmitisícové flotily, která odtud v rámci operace Neptun během „Dne D“ zamířila k normandským břehům.

V těsném sousedství muzea stojí malá pevnost z 16. století (Southsea Castle), která bránila vjezd do portsmouthského přístavu. Je v ní umístěna expozice regionálních vojenských dějin přístavu, jež byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1967.

Jiří Plachý