Nová výstava z VHÚ: Vzhůru ku Praze aneb Válka o rakouské dědictví

V Praze 6 na Vítězném náměstí, poblíž budovy Generálního štábu Armády České republiky, si může kolemjdoucí prohlédnout novou panelovou výstavu, kterou připravil Vojenský historický ústav Praha. Nese název Vzhůru ku Praze! První fáze válek o rakouské dědictví v českých zemích 1740-1743. Autory expozice jsou Zdeněk Munzar a Kristýna Ansorgová.

Výstava Vzhůru ku Praze! První fáze válek o rakouské dědictví v českých zemích 1740-1743 stručně shrnuje nejdůležitější vojenskopolitické události jednoho z nejturbulentnějších období našich dějin – prvních let vlády královny Marie Terezie. V této době se prakticky celé české země staly bojištěm, na němž se střetávaly armády pěti různých států. V důsledcích šlo o samotné rozdělení Koruny české mezi různé účastníky válek: podle plánu měly Čechy připadnout Bavorsku, Morava Sasku a Slezsko Prusku. Z Marie Terezie měla být jen rakouská arcivévodkyně a uherská královna.

Po skončení válečného konfliktu přišly sice české země nakonec o velkou část Slezska a celé Kladsko, ale podařilo se uhájit integritu zbývajících částí, které tvoří dodnes Českou republiku.

Prohlédněte si materiály k výstavě:

Vzhůru ku Praze - BROŽURA

Vzhůru ku Praze - PANELY

Z hlediska naší historie jde o období, které bývá často opomíjeno a značná část širší veřejnosti se v jeho spletitosti příliš neorientuje. Právě to si výstava klade za cíl napravit a vylíčit události s co největší přehledností. I proto se zaměřuje jen na české země a pomíjí ostatní bojiště válek (například severní Itálii), stejně jako širší mezinárodní politiku, která měla na události v Čechách jen omezený dopad.

Název výstavy Vzhůru ku Praze! byl zvolen s ohledem na 280. výročí obléhání Prahy. Česká metropole se opakovaně stala středobodem válečných cílů obou stran: zažila francouzsko-bavorskou okupaci trvající od konce listopadu 1741 do konce roku 1742, pravidelné obléhání tereziánskou armádou v létě 1742, blokádu habsburskými lehkými jednotkami na podzim téhož roku a nakonec smělý zimní útěk okupačních vojsk. Zvýšená pozornost je Praze věnována i proto, že některé dílčí vojenské operace, k nimž došlo při obléhání Prahy, svým rozsahem převyšují některé bitvy válek o rakouské dědictví a dosud jim bylo mimo odbornou literaturu věnováno jen minimum prostoru.

V úvodu výstavy, která čítá 22 panelů, se návštěvník může seznámit s širším kontextem popisovaných událostí tak, aby mu neunikly historické příčiny a důsledky konfliktu. A také aby pochopil casus belli – příčinu války. Rovněž získá přehled o organizaci a struktuře zúčastněných armád a jejich počtech.

Výtvarné řešení výstavy je na vysoké vizuální úrovni. Graficky vkusně řešené panely čerpají z bohatého obrazového materiálu, který byl k dispozici, jsou zde desítky kreseb, obrazů, náčrtů, dokumentů. Nechybí ani fotografie dobových zbraní a dalších předmětů spojených s válkou.

Přehled jednotlivých témat - panelů:

1 Rakousko, Prusko a říše

2 Pragmatická sankce a casus belli

3 Tereziánská armáda na prahu reforem

4 Pruský perfektně vyladěný válečný stroj

5 Armáda francouzského krále

6 Saská a bavorská armáda

7 Pruský vpád do Slezska, boj o pevnosti a bitva u Molvic

8 Diplomatické intermezzo

9 „Malá válka“ ve Slezsku

10 Poslední naděje v Uhrách

11 Na pochodu do Čech

12 Dobytí Prahy 26. listopadu 1741

13 Zimní tažení v českých zemích

14 Karta se obrací – osvobození Moravy

15 Bitva u Chotusic 17. května 1742 a ukončení první slezské války

16 Proti Francouzům – bitva u Zahájí 25. května 1742

17 Vzhůru ku Praze – začátek obléhání

18 Tažení maršála de Maillebois do Čech

19 Prolomení blokády Prahy

20 Znovu ku Praze

21 Útěk Francouzů z Prahy do Chebu

22 Korunovace Marie Terezie českou královnou 12. května 1743 v Praze

Textová ukázka jednoho z panelů – Dobytí Prahy 26. listopadu 1741

Saská armáda se 17. listopadu rozložila u Turska a zahájila průzkum ku Praze. Hlavní bavorsko-francouzské síly postupovaly z Českých Budějovic přes Písek a téhož dne rozbily tábor u Zbraslavi. O dva dny později se k nim připojil Karel Albrecht a druhý francouzsko-bavorský sbor se po postupu přes Beroun rozložil u Hořelic. Část francouzsko-bavorských sil měla bránit spojení s Lincem a zaujala obrannou linii na toku Lužnice. Když ale po dobytí Jindřichova Hradce zjistili, že čelí spojeným habsburským silám, rozhodli se obrannou linii vyklidit a stáhnout se po levém břehu Vltavy k hlavním silám u Prahy. Otevřeli tím tereziánské armádě cestu k české metropoli po pravém břehu řeky.

V Praze se zatím její velitel a zemský velící generál, polní zbrojmistr Heřman Karel hrabě O'Gilvy, chystal k obraně. Pražané od jara opravovali zchátralé hradby. Posádka čítala jen 2 300 vojáků, většinou čerstvě odvedených rekrutů. Počet obránců zvyšovalo 5 317 mužů měšťanské milice a studentské legie. O'Gilvy osadil 300 pěšáky Vyšehrad a zbytek vojska soustředil na Malé Straně a Hradčanech, pravý břeh Vltavy nechal hájit jen milice.

Spojenci mezitím sevřeli levobřežní Prahu, ale ani jejich situace nebyla příznivá. Vzájemně si nedůvěřovali, před sebou měli pražské hradby a za zády blížící se armádu Františka Štěpána Lotrinského. Na obléhání preferované Francouzi nebyl čas, svést polní bitvu se skoro nikomu nechtělo a na výzvu ke kapitulaci O'Gilvy neslyšel. Navíc se blížila zima a s ní problémy se zásobováním. Hrabě Rutowski proto navrhl riskantní řešení – překvapivý noční útok.

Zteč začala 26. listopadu kolem 1 hodiny ranní. Nejprve klamný útok vedený s mohutnou palbou z deseti polních děl na Říšskou (Strahovskou) bránu upoutal pozornost obránců. V půl třetí ráno zahájil Mořic Saský s 1 000 pěšáků a 2 000 dragounů druhý útok k odvedení pozornosti na pravém břehu Vltavy. Cílem byla Nová brána, jejíž obránci pro svou nepozornost zaznamenali nepřítele až v okamžiku, kdy první granátníci podplukovníka Cheverta stanuli na hradbách.  Francouzům se podařilo bránu rychle dobýt a do města vpustit připravené dragouny, které zastavili až vojáci na barikádě ve Staroměstské mostecké věži.

Hlavní útok o síle téměř 5 000 mužů a 20 děl směřoval na Hradčany k Písecké (Karlově) bráně a začal kolem třetí hodiny. Obránci se zde nenechali zaskočit a útok pomocí žebříků probíhal v plné palbě, která se stala osudnou veliteli první vlny granátníků generálmajoru Weissenbachovi. Přesto se nakonec přesile útočníků kolem páté hodiny ranní podařilo bránu zprůchodnit. Poslední útok z Bubnů přes Vltavu pomocí pontonových mostů na Štvanici a odtud k Novoměstským mlýnům se opozdil a nenarazil už na odpor.

Polní zbrojmistr O'Gilvy řídící obranu u Písecké brány kolem páté hodiny ranní kapituloval ve snaze zabránit plenění města. Na straně obránců padl jeden důstojník, 8 vojáků a 21 Pražanů, raněných bylo asi 60 mužů a 1 894 vojáků a důstojníků bylo zajato. Vítězové ukořistili 147 děl a 13 standard a praporů za cenu 1 generála, 2 důstojníků a 21 vojáků padlých a 7 důstojníků a 54 vojáků raněných.

Tereziánská armáda tou dobou stála u Poříčí nad Sázavou a Prahu jí tak spojenci dobyli přímo pod nosem.

RED