Pátý Den válečných veteránů v Armádním muzeu Žižkov

V pořadí již pátý Den válečných veteránů proběhl v Armádním muzeu Žižkov v pátek 11. listopadu. Pro návštěvníky byl připraven speciální program, účastnily se ho v dopoledních a poledních hodinách především děti a školní výpravy, odpoledne přicházeli dospělí návštěvníci. Celá akce si už získala velký počet příznivců a Den válečných veteránů, který je v České republice připomínán od počátku 21. století, se již dostal do povědomí nejširší veřejnosti.

Oslava Dne válečných veteránů uspořádaná Vojenským historickým ústavem Praha se stala již tradiční událostí a speciální program v Armádním muzeu Žižkov má své pevné a významné místo v kalendáři akcí pořádaných touto institucí. Zatímco pro starší generace může být Den válečných veteránů stále určité novum, pro mladší se stal již nedílnou součástí jejich povědomí vztahujícího se k historii 20. století.

Zvláštní program ke Dni válečných veteránů byl sestaven z několika částí, které přesně v jedenáct hodin dopoledne odstartoval výstřel z historického salutního děla ze 17. století na nádvoří Armádního muzea Žižkov.

Na venkovních plochách před budovou muzea a v jeho těsné blízkosti si mohli návštěvníci prohlédnout především vojenskou techniku. K vidění bylo bojové vozidlo Land Rover Kajman a také rozměrově největší atrakce: obrněný transportér Pandur. U vozidel stáli příslušníci Armády České republiky z 4. brigády rychlého nasazení, kteří zájemcům podávali zasvěcené výklady o technických údajích a bojových možnostech vozidel a umožnili návštěvníkům posadit se do vozů.

Na nádvoří muzea bylo vystaveno vozidlo Toyota, které používali čeští vojáci v Afghánistánu, u něho se pohybovali vojáci v britských stejnokrojích ze skotské jednotky, na nádvoří hráli také skotští dudáci.

Historickou bojovou techniku připomnělo vozidlo M3 Half-Track, americký polopásový obrněný transportér z období druhé světové války. Vozidla měla ve výzbroji také Čs. samostatná obrněná brigáda, celkem jich bylo vyrobeno přes 41 000 kusů. I Half-Track a jeho otevřená korba byla návštěvníkům přístupná. Dalším příkladem historické techniky byla dvě vozidla M8 Greyhound, šestikolky z druhé světové války, lehce opancéřované a vyzbrojené kanónem a kulometem. Nechyběl ani legendární americký jeep.

Před muzeem byla přistavena rovněž vojenská kuchyně, kde se podával pravý vojenský guláš a vařil také čaj. Stejně jako při předchozích Dnech válečných veteránů si čaj i guláš všichni pochvalovali. Listopadové podzimní počasí již nebylo tak chladné jako v předchozích sněžných dnech, přesto přišlo teplé pití a jídlo návštěvníkům vhod.

Velkému zájmu se letos těšily i výstavní expozice v budově muzea. Jednalo se jak o výstavu V zákopech 1. světové války, tak o expozici V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren, která je dislokována v podzemních místnostech budovy. Oběma expozicemi procházela jedna školní výprava za druhou – školákům se přitom dostalo výkladu, který připravovali vědečtí pracovníci VHÚ a kurátoři muzeí.

Ve foyer muzea byly vystaveny i četné pěchotní zbraně, které si mohli zájemci vzít do ruky. Jednalo se o pušky, samopaly, granátomet či kulomet.

Pozornost přitahovaly i vědomostní soutěže, kterých se účastnili prakticky všichni, kteří dorazili do Armádního muzea Žižkov v rámci školních výprav. Byly jim nabídnuty informační listy z edukativního programu Historikon, které svým tematickým záběrem postihují nejen období první světové války, ale celou historii českých zemí v průběhu 20. století. Listy jsou sestaveny tak, aby odpovídaly různým věkovým skupinám. Správné odpovědi mohli soutěžící nalézt při prohlídce jednotlivých sálů s expozicemi Armádního muzea Žižkov. Celkem bylo ve vědomostních soutěžích rozdáno několik stovek listů s otázkami a soutěžními úkoly.

Velkému zájmu se těšily i akce a soutěže na nádvoří: ať už šlo o střelbu z airsoftových zbraní, nebo střílení na terč ze vzduchovky. Dívky dávaly nicméně přednost především malování vlčích máků na kamenné desky na nádvoří muzea.

Atmosféru Dne válečných veteránů spoluvytvářeli i pracovníci muzea v dobových stejnokrojích, stejně jako členové Klubů vojenské historie, kteří výrazným způsobem napomohli k vytvoření dobré atmosféry celého Dne válečných veteránů. Na akci se podílely vedle Armády České republiky klub 16. obrněné divize US ARMY, klub The Royal Regiment of Scotland. Poděkování patří také spolku Bunkrák a 1. airsoftové prodejně Praha – Anareus.

Z historie Dne Válečných veteránů

Nejblíže k začlenění 11. listopadu do oficiálních vzpomínek měly státy, jejichž vojáci bojovali a umírali na západní frontě první světové války. Právě jich se bezprostředně týkalo příměří uzavřené 11. listopadu 1918 mezi dohodovými státy a Německem. S ohledem na otřes, který válka do té doby nepoznaných dimenzí zanechala ve společnosti, bylo přirozené, že si tyto země vztáhly své vzpomínkové slavnosti věnované padlým, zemřelým a nezvěstným vojákům k výročím tohoto příměří.

Datum ukončení bojů se stalo symbolickým předělem, k němuž se soustředily nejen emoce smutku ze ztráty bližních, uvědomění si závazku vůči padlým, ale též úlevy z přežití. Vedle lidských ztrát se v tento den nezapomínalo ani na veterány konfliktu, kteří si sice život uchránili, ale bez pomoci společnosti se nadále neobešli. Charitativní sbírky na podporu válečných veteránů se proto postupně staly nedílnou součástí některých vzpomínkových tradic.

Armistice Day (Den příměří) čili Remembrance Day (Den vzpomínky) se slaví ve Velké Británii od roku 1919 jako vzpomínka na příměří. Druhou neděli v listopadu, nejbližší datu 11. listopadu, Britové pojmenovali Remembrance Sunday a zasvětili ji vzpomínce na příslušníky ozbrojených sil i civilních bezpečnostních složek Velké Británie a zemí Commonwealthu, kteří sloužili v obou světových válkách a pozdějších konfliktech. V centru Londýna u kenotafu na třídě Whitehall se koná pietní vzpomínkový akt za padlé a nezvěstné. Symbolický motiv z básně Johna McCrae – rudé vlčí máky – tvoří všudypřítomný kolorit. Prostřednictvím prodeje těchto stylizovaných květů probíhá velkolepá několikatýdenní celonárodní charitativní sbírka na podporu válečných veteránů. U Westminsterského opatství každoročně doruda „rozkvete“ dojemné Pole vzpomínky, které tu pozůstalí a vzpomínající vysazují z malých dřevěných křížků ozdobených květem vlčího máku a často doplněných vzkazem.

V USA vyhlásil Woodrow Wilson Armistice Day poprvé v roce 1919 jako výroční pietní vzpomínku věnovanou padlým Američanům v první světové válce. Teprve roku 1938 získal Den příměří zákonný status státního svátku k uctění veteránů první světové války a k podpoře světového míru. V roce 1945 se svátek rozšířil na všechny osoby, které konaly službu v ozbrojených silách, načež roku 1954 došlo k jeho přejmenování na výstižnější Veterans Day. Třebaže vzpomínky na padlé jsou v myslích Američanů s tímto svátkem dodnes implicitně spjaty, USA vzpomíná 11. listopadu především na přeživší válečné veterány. Úctu všem svým padlým vojákům prokazují každoročně poslední pondělí v měsíci květnu (Memorial Day). Symbolické květy vlčího máku se tu nosí nikoli o listopadovém dnu veteránů, nýbrž v květnu na paměť padlých.

Meziválečné Československo vnímalo slavnostní rozměr 11. listopadu výhradně prostřednictvím svých spojenců, aniž se samo aktivně angažovalo. S pietními slavnostmi v tento den se tehdejší veřejnost setkala pouze při několikerém dekorování Neznámého vojína, jehož hrob v kapli Staroměstské radnice navštívili velvyslanci z řad spojeneckých zemí, aby symbolickému padlému udělili vojenská vyznamenání svých států. V České republice je tento den připomínán od roku 2011 a je jako „významný den“ je i zavedený zákonem č. 101/2004 Sb. Slaví se „jako významná připomínka vítězství demokracie ve světě, ke kterému pomohly i Československé legie“ a svým názvem i pojetím se velkou měrou hlásí k současným tradicím praktikovaným ve Spojených státech amerických i ve Velké Británii. Je to svátek nejen těch československých hrdinů, kteří ve druhé světové válce bojovali za národní svobodu, ale také více než dvaceti tisíc příslušníků Armády České republiky, kteří za posledních více než dvacet let prošli nejrůznějšími misemi na Balkáně, v Iráku, Afghánistánu a jinde.

Francouzský Jour du Souvenir (Den vzpomínky) / Jour de l’Armistice (Den příměří) vznikl v upomínku na ukončení bojových operací na západní frontě. Od roku 2012 je tento den zároveň dnem pocty všem, již zemřeli za Francii (Jour de l’hommage aux morts pour la France). Rozšířeným symbolem těchto pietních oslav se stal už ve dvacátých letech 20. století „Bleuet de France“ – stylizovaný květ chrpy polní.

V Německu nese neděle čtrnáct dní před první adventní nedělí označení Volkstrauertag (Den národního smutku). Návrh k uctění památky německých vojáků padlých v první světové válce vznikl už v roce 1919, ale poprvé se vzpomínka pod názvem Den národního smutku pořádala v roce 1926. Zákonný status státního svátku získal tento den až v roce 1934, když jej nacisté přejmenovali na „Heldengedenktag“ a pietu zneužili pro propagandistické účely. Obnovení se Den národního smutku dočkal v roce 1952. Významně se ve vzpomínkových slavnostech angažuje organizace zabývající se péčí o německé válečné hroby – Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge. V současnosti je tento vzpomínkový den zasvěcen všem obětem válek a teroru napříč národy.

Proč je symbolem Dne válečných veteránů červený vlčí mák?

Každého jedenáctého dne jedenáctého měsíce v roce přesně v jedenáct hodin se ve Velké Británii na dvě minuty zastaví život. Tento zvyk trvá od roku 1919 jako symbol uctění památky padlých v den podpisu příměří na konci první světové války.

K tradici dvouminutového ticha se v roce 1921 přidal symbol rudého vlčího máku a podnět dala právě založená Britská legie, která pomáhá všem bývalým vojákům zúčastnivších se válečných konfliktů.

O symboliku vlčího máku se nevědomky zasloužil vojenský lékař podplukovník John McCrae z kanadského Ontaria, který v první světové válce sloužil v Evropě. Ačkoliv byl vojenským chirurgem, na útrapy a bolest raněných vojáků si nemohl zvyknout. Svoji bolest mírnil psaním básní. Zvláště se ho dotkla smrt přítele a bývalého žáka poručíka Alexise Helmera. Očitý svědek seržant Cyril Allison popsal, že toho rána, kdy vál jemný východní vítr, se vlčí máky mezi hroby jakoby vlnily. John McCrae svou bolest vepsal do básně, ale papírek s ní zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a poslal do Anglie. Časopis Punch publikoval báseň 8. prosince 1915. Tradice nošení vlčího máku se John McCrae nedožil, padl před koncem války. Den válečných veteránů se stal během století však uctěním památky všech veteránů, kteří se účastnili válečných konfliktů.

Na polích ve Flandrech

Překlad básně Johna McCrae

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,

je možná slyšet zpívat skřivánky,

zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,

že včera ještě žili jsme a byli milováni.

Teď jenom tiše ležíme

na polích flanderských.

Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou

hořící pochodeň a vy ji neste dál.

Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,

že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou

na polích flanderských.