Stratégové každého státu mají nesmírně těžký úděl. Svým vládám musejí mimo jiné předkládat kvalifikovanou představu o válečnému konfliktu, který by mohl ohrozit jejich zem. Této výzvě nemohou uniknout, ani se jí vyhnout. Před tímto neúprosným faktem stanuli i ti, kteří ve 30. letech 20. století měli vliv na povahu cílů a metod obrany Československé republiky. Způsob jejich uvažování přibližuje tato stať.
Vizi příští možné války mohl vyjádřit jen ten, kdo měl k dispozici dostatečně širokou a hlavně obsahově hodnotnou informační základnu. Vedle toho musel vládnout pracovními metodami, které mu umožňovaly dospět k závěrům, jež bylo možné účelně zužitkovat. Jestliže nároky byly takto vysoké, nepřekvapuje, že ucelená prognóza války s Německem vzešla v červnu 1938 z Vojenské kanceláře prezidenta republiky (VKPR). Tato vrcholně postavená složka stála tradičně ku pomoci hlavě státu při výkonu ústavní funkce vrchního velitele veškeré branné moci. Jako taková měla nejvyšší oprávnění sdílet všechny zásadní důvěrné a tajné výstupy, jež vznikly na Ministerstvu národní obrany a v jemu podřízených vrcholových orgánech, tedy především na Hlavním štábu československé branné moci.
Z hlediska práce s informacemi VKPR vytvářela pro potřeby vrchního velitele ucelená pojednání, která syntetizovala jednotlivá dílčí hlediska. Význam tohoto aspektu práce VKPR rychle vzrostl na přelomu let 1935 a 1936, tedy po zvolení Edvarda Beneše prezidentem republiky, a zvětšoval se čím dál tím víc. Jeho zájem o modernizaci, sílení a zdokonalování systému obrany státu byl hluboký a soustavný. Trval již z doby, kdy byl jako ministr architektem československé zahraniční politiky. V nejvyšší ústavní funkci obdržel příslušně rozsáhlé kompetence a z nich plynoucí zásadní vliv. Využíval jej bezezbytku. Informační výstupy VKPR mu byly v tomto ohledu důležitou pomůckou.
Tři otázky, tři odpovědi
Bližší pohled na povahu prognózy války s Německem s sebou nese nutnost objasnit tři zásadní otázky. Důležité je, kdo, tedy jaký subjekt, a pro koho ji zpracoval, kdy prognóza vznikla, proč vznikla právě v příslušné době, a konečně za jakým účelem vznikla. První dvě otázky byly výše částečně zodpovězeny. Již uvedené skutečnosti je možné rozvinout v tom smyslu, že představa o válce s Německem vznikla v intencích referátu I ‒ generálně-štábního Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Prognóza nese výraznou pečeť osobního angažmá div. gen. Ing. Silvestra Bláhy (1887‒1946), přednosty VKPR. Tento činitel náležel vzhledem k zastávané funkci nejen k nejzasvěcenějším československým vojenským autoritám, ale byl také zakladatelem specifického nového oboru, zvaného branná nauka. Zabýval se teoretickými základy obrany státu z hlediska kooperace určující politické moci a vojenské sféry. V této oblasti se stal průkopníkem.
VKPR předala předmětnou prognózu prezidentovi republiky 16. června 1938. Její obsah byl čerstvou reflexí dvou zásadních bezpečnostních krizí právě uplynulého čtvrtletí ‒ anšlusu Rakouska z 12. března a takzvané víkendové krize z 20. května. Odpověď na otázku, proč prognóza vznikla zrovna v půli června, spočívá v tom, že VKPR pokládala za zcela nezbytné a žádoucí reagovat na skutečnost, že německá branná moc byla již schopna provést v zásadě nečekaný, respektive obtížně odhalitelný nástup masy vojsk k rozhodné akci, jakkoli se stále potýkala s četnými problémy.
Predikce konfliktu měla indikovat, co je třeba zlepšit či ještě učinit, aby nákladně budovaná a pořizovaná obranná zařízení mohla splnit svůj účel. Vycházelo se z předpokladu, že pokud válka začne náhlým napadením, o dalších šancích agresora i obránce se rozhodne do velké míry v pozemních bojích o pohraniční prostor. Z toho důvodu prognóza věnovala mnoho prostoru schopnostem rychle zareagovat na zjištěnou hrozbu a obsadit dohotovené fortifikace, přesněji hlavně lehká opevnění, která na rozdíl od těžkých opevnění neměla stálé osádky. Jakkoli bylo uvedení těchto opevnění do stavu bojové pohotovosti klíčové, nezabývala se předmětná predikce jen tím, ale též mnohými dalšími opatřeními.
Prvních pět kritických dnů
Prognóza byla střízlivě koncipována. Z hlediska času nešla příliš daleko. Zabývala se vývojem obrany republiky v prvních pěti kritických dnech od napadení německou brannou mocí. Na ně se prognostici z VKPR zaměřili z toho důvodu, že šlo o vysoce senzitivní, počáteční fázi válečného napadení. Záměrně vyšli z nejhorší možné eventuality. Ta počítala s tím, že by agresi sice předcházelo jisté období eskalace politického napětí. Během něho by se ale Československo nacházelo v mezinárodněpoliticky nepříznivé situaci, v níž by bylo aktivování pohotovostních opatření, natožpak mobilizace, stěží politicky navenek obhajitelné. Československá branná moc by za těchto podmínek začala klást odpor s mírovým početním stavem, který by byl jen zčásti posílen zálohami, povolanými v rámci pohotovostních opatření. Ta by byla aktivována v předvečer propuknutí války, ale jejich účinek by se mohl projevit od druhého dne konfliktu. V duchu předmětné predikce by se efekt a přínos mobilizace začal projevovat nejdříve od pátého mobilizačního dne za předpokladu, že by byla vyhlášena večer před zahájením německého útoku.
Východiska prognózy velmi realisticky reflektovala složitou pozici Československa v evropských vztazích, která byla aktuální v době jejího vzniku i v následném vývoji, jenž směřoval k Mnichovu. Pozoruhodné je také to, že prognóza zkoumala obranu republiky pouze z hlediska odporu proti Německu. Do úvah tedy nezapojila aktivní angažmá zejména Maďarska na straně Třetí říše. Tuto skutečnost lze vysvětlit trvající československou důvěrou ve spojenecké závazky v rámci Malé dohody.
Prognóza dospěla ve svých závěrech k tomu, že německý agresor by se za daných výchozích podmínek zmocnil v prvních zhruba pěti dnech války citlivého pohraničního prostoru. Tím by si ale teprve vytvořil podmínky pro nástup do hloubky československého teritoria. Její autoři odhadovali, že tím by nebylo o výsledku války ještě rozhodnuto. Navrhli proto četná opatření, jak zlepšit československou defenzívu, a tak zvýšit její výkon nejen pro počáteční boje v pohraničí, ale také pro dobu po přenesení fronty hlouběji na území republiky.
Co prognóza ovlivnila?
Účinek prognózy se projevil především v tom smyslu, že podstatně zapůsobila na zásadní zkrácení reakčních časů, tedy lhůt pro dosažení pohotovosti útvarů, předurčených k obraně pohraničního prostoru republiky, jenž přiléhal k Německu a Maďarsku. V době vzniku prognózy se počítalo s dosažením pohotovosti čtvrtého dne od aktivování opatření, která předcházela mobilizaci. Přibližně za měsíc po dokončení dokumentu, přesně 18. července 1938, byl zaveden nový systém, jenž zkrátil reakční čas na pouhých 24 hodin! Tehdy bylo stanoveno, že nový soubor opatření vstoupí v platnost 15. února 1939, tedy se začátkem nového mobilizačního období. V tomto smyslu šlo o jednu z nejvýznamnějších odpovědí na eliminaci vysoce nebezpečného faktoru takzvaného náhlého napadení.
Zde se nabízí další zásadní otázka, tedy kdy se v československých poměrech poprvé projevil posledně zmíněný faktor, respektive odkdy začal pronikavě ovlivňovat československé strategické myšlení a plánování. Na základě analýzy školicích a výcvikových aktivit československé branné moci z let 1933‒1938 lze konstatovat, že se tak dělo od konce léta 1935. Námět tehdy konaných závěrečných cvičení v Čechách poprvé pracoval s faktorem náhlého napadení jako se strategickou veličinou. Šlo o reakci na přelomové znovuzavedení všeobecné branné povinnosti v Německu z března 1935, jímž ze sebe Třetí říše o své vůli sňala odzbrojovací klauzule versailleské mírové smlouvy.
O tomto tématu čtěte více v komentované edici, jež bude publikována pod názvem Prognóza války s Německem v názorech Vojenské kanceláře prezidenta republiky z jara 1938 v Historii a vojenství č. 1. V distribuci bude od 17. března.
Karel Straka
Prameny:
Vojenský ústřední archiv ‒ Vojenský historický archiv, fond Vojenská kancelář prezidenta republiky
Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, v. v. i., Archiv Ústavu Tomáše Garrigua Masaryka, fond Edvard Beneš ‒ oddělení IV/1, karton 145, inventární číslo 479, signatura M 8/7 (R 261/6), sbírka Mnichov, čs. armáda, VKPR: Pohotovost armády 1938, Zpráva pro pana presidenta. Studie o pohotovosti armády.