Příběh Bohuslava Horáka, manžela popravené Milady Horákové

V nedávných dnech jsme si připomněli 117 let od narození dr. Bohuslava Horáka. Jeho jméno se skrývalo vždy tak trochu ve stínu jeho manželky Milady. Byl přitom rovněž přesvědčeným demokratem a vězněm nacismu. Ještě méně je známo, že se po svém nedobrovolném útěku do zahraničí aktivně zapojil do protikomunistického odboje.

Bohuslav Horák se narodil 22. února 1899 v Černilově u Hradce Králové, kde byl jeho otec řídícím učitelem. Do školy chodil v Bělči nad Orlicí, studoval střední hospodářskou školu v Chrudimi a v Praze Vysokou školu zemědělského a lesního hospodářství, kde získal v roce 1923 titul inženýra zemědělství. Na ČVUT získal ještě roku 1928 doktorát technických věd.

V době první republiky působil jako redaktor v zemědělském vysílání Čs. rozhlasu. Dokázal výborně popularizovat zemědělské otázky, například formou rozhovorů „strejčka Rákose a souseda Brázdy“. Později se stal programovým ředitelem čs. Radiojournalu. V době nacistické okupace byl on i jeho manželka Milada uvězněni. Bohuslava Horáka zatklo 2. srpna 1940 v Horním Bradle u Nasavrk gestapo a nacistický lidový soud jej odsoudil pro pokus velezrady na pět let káznice. Prošel řadou věznic a na konci války skončil ve Straubingu, kde jej zastihlo osvobození americkou armádou. Po válce pracoval na Ministerstvu informací, ale hned v únoru 1948 byl propuštěn.

Dne 27. září 1949 Bohuslav Horák unikl za dramatických okolností zatčení Státní bezpečností. Jeho ženu, poslankyni Miladu Horákovou, ale vzala Státní bezpečnost do vazby. V proslulém vykonstruovaném soudním procesu byla pak nezákonně odsouzena k trestu smrti a 27. června 1950 popravena. Bohuslav Horák se zprvu skrýval u přátel. Nezbývala mu ale jiná možnost, než odejít do zahraničí, protože jinak by riskoval nejen své uvěznění, ale jistě i své zneužití v soudním procesu proti své ženě. Hranici do Bavorska přešel přestrojen za dřevorubce.

Ve většině již tak stručných publikovaných životopisů se k jeho dalším životním osudům uvádí, že Bohuslav Horák po pobytu v Německu v roce 1951 (nebo 1954) přesídlil do USA. Méně se ví, že v Německu se aktivně zapojil do protikomunistického zahraničního odboje v rámci zpravodajské skupiny generála Františka Moravce. Bohuslav Horák se stal politickým instruktorem této skupiny, která získávala informace z Československa, a to zejména vysíláním kurýrů. Horák užíval krycí jméno „dr. Hillar“.

Úsek Bohuslava Horáka pořizoval rozhovory s uprchlíky, vyhodnocoval československý tisk, vedl kartotéky poznatků a spolupracoval se zahraničními rozhlasovými stanicemi BBC, Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Kromě toho měl být „dr. Hillar“ i instruktorem při školení budoucích kurýrů ve zpravodajské škole skupiny OKTA II.

Dceru Janu (nar. 1934) se v té době snažil ilegálně dostat do zahraničí. Dokonce pro ni na podzim 1951 poslal převaděče Františka Kroce, vybaveného falešnými dokumenty. Hranici měli přejít do Západního Berlína. Státní bezpečnost ale tohoto muže odhalila a zatkla. Kroc byl pak odsouzen na doživotí.

Bohuslav Horák, kterému jeho přátelé říkali výhradně „Milan“, pak emigroval do USA, kde působil v exilovém hnutí, včetně Rady svobodného Československa, Čs. národní rady americké a Společnosti pro vědy a umění. Psal i do krajanského a exilového tisku a vytrvale připomínal památku své zavražděné ženy Milady.

Dcera Jana žila po smrti své matky v souladu s jejím přáním v rodině své tety Věry Králové-Tůmové. O otcově pokusu přivést ji za ním se dozvěděla až po mnoha letech. Otec dceru na dálku podporoval prostřednictvím vzdálené příbuzné z USA. Jana Horáková mohla poprvé vyjet na návštěvu za otcem až v roce 1966. Neviděla jej tedy sedmnáct let. A přestěhovat se za ním jí bylo legálně umožněno po dvou letech žádostí, až v době pražského jara.

Bohuslav Horák zemřel 13. října 1976 ve Washingtonu DC.

 Prokop Tomek