Základem výzbroje všech armád, vtažených do víru čtyři roky trvající první světové války, byla puška. Do vypuknutí konfliktu měly již všechny státy zavedeny opakovací pušky, jež umožňovaly při jednom naplnění zásobovacího ústrojí ve většině případů pětkrát vystřelit. Ačkoliv ve většině armád dominovaly moderní opakovačky, prudce zvýšené potřeby palných zbraní vyvolaly také nutnost použití již morálně zastaralých, postupně vyřazovaných jednoranových pušek.
Kromě pěchotních provedení pušek s celkovou délkou okolo 1250 mm, používala většina armád také jejich zkrácené varianty, ať již ve formě krátké pušky či karabiny, jež sloužily ve výzbroji jezdectva, ženijních útvarů či dělostřelectva.
Aniž by přinesly zcela zásadní přehodnocení v nazírání na charakter výzbroje jednotlivce, objevily se na bojištích v menší míře také samonabíjecí pušky. Jejich širší uplatnění přinesla ale až druhá světová válka.
JS