Skončeno a podepsáno. Německá kapitulace v Praze 8. 5. 1945 měla pachuť příštích nepříjemností.

V úterý 8. května 1945 v 16.00 hod. velitel wehrmachtu v zaniklém protektorátu generál Rudolf Toussaint po dlouhém vyjednávání s povstaleckou Českou národní radou podepsal kapitulační protokol o stažení Němců z města a ponechání jejich těžkých zbraní v Praze. Osm podpisů sice ukončilo boje v drtivé většině Prahy, ale budoucnost již chystala pro signatáře dokumentu účet s tvrdými úroky.

PROTOKOL O PROVEDENÍ FORMY KAPITULACE NĚMECKÝCH BRANNÝCH SIL, sepsaný dne 8. května 1945 v 16 hodin za přítomnosti osob níže podepsaných:

1/ Plnomocník velitele německých branných sil podepisuje ujednání o způsobu stažení všech německých branných sil inclusive letectva, všech velitelství, svazů zbraně SS, policie, a všech státně i vojensky organisovaných jednotek v oblasti Prahy a okolí. Počátek odchodu jednotek dne 8. V. 1945 v 18 hodin.

2/ Ujednání toto neovlivňuje podmínky, které byly dány těmto jednotkám od velitelství spojeneckých /amerických a anglických a sovětských bojových sil/.

3/ Německé ženy a děti pokud neodejdou se stahujícími se z Prahy jednotkami, stojí pod ochranou Mezinárodního červeného kříže, který pečuje o ně a zařídí jejich odtransportování.

4/ Všichni váleční zajatci spojeneckých národů a všechny internované a zatčené osoby budou ihned propuštěny a dány k disposici českým policejním orgánům.

5/ Odevzdání zbraní provede se takto: Všechny těžké zbraně budou odevzdány po opuštění Prahy na okraji města a převzaty od československé národní armády. Letadla zůstanou na obou letištích v Ruzyni a ve Kbelích.

6/ Odevzdání všech ostatních zbraní bude provedeno před dosažením americké demarkační čáry, československé národní armádě. Veškeré zbraně budou s municí a nic nebude úmyslně poškozeno.

7/ K odbavení zákopnicko-technických záležitostí /nálože v mostech, podminování ulic, budov/ určí zmocněný generál zvláštní předávací oddíly pod velením důstojníka. /Major Fehre/.

8/ Jednotky jsou oprávněné vzíti ze skladišť nutná množství potravin. Zbytek bude v pořádku předán orgánům československé národní armády.

9/ České obyvatelstvo nebude činit obtíží odcházejícím německým jednotkám.

Skončeno, podepsáno.

Dr. Albert Pražák, Josef Smrkovský, Dr. Josef Kotrlý, kpt. Jaromír Nechanský, gen. Karel Kutlvašr, pplk.gšt. Frant. Bürger, pplk.gšt. Jarosl. Kadaňka

General der Inf. Rud. Toussaint

Když vojenský velitel povstalců generál Karel Kutlvašr odcházel z místnosti, kde k podpisu protokolu došlo, jen lakonicky prohodil ke svému náčelníkovi štábu pplk.gšt. Františkovi Bürgerovi: „Toto bude mít ještě dohru“.

Generál správně tušil, že nikdo ze signatářů nedojde ocenění od těch, kteří za nic nenesli a neponesou odpovědnost, ale určitě nebyl schopen plně docenit míru pomstychtivosti za to, že si někdo dovolil něco zásadního v Čechách udělat bez požehnání Moskvy...

I když boje ve většině míst Prahy po podpisu kapitulačního protokolu celkem rychle ustaly, fanatici z jednotek SS zatím ještě ostřelovali občas město z děl v palpostech u Lhotky, při ústupu od Pankráce sebou odvlekli stovky rukojmí na Zbraslav a na jihozápadních okrajích Prahy u Zlíchova pokračovala ve střelbě bojová skupina SS Emila Kleina, jehož jméno dnes mnoho lidí zná většinou jen v souvislosti s dohady o existenci tzv. štěchovického pokladu.

Až mnohem pozdě v podvečer začaly na povstalecká velitelství přicházet první neurčité zprávy, že se jednotky Rudé armády snad objevily v Terezíně či se blíží ke Slanému. To nečekali ani Smrkovského komunisté, kteří byli také přesvědčeni, že Sověti jsou stále někde u Drážďan či na česko-moravském pomezí.

Sovětské velení od ranních hodin hnalo své tankové předvoje s cílem urychlit jejich postup z Krušnohoří na Prahu, ale zároveň nebylo schopno po celou dobu povstání provést jediný letecký úder na podporu povstalců či jakýmkoliv způsobem informovat povstalce o svém postupu. O to více se potom obrátila sovětská pomstychtivost proti vedení povstání za to, že připravilo sovětskou armádu o další vojenský triumf a dovolilo si jednat bez jejího vědomí.

To poznali signatáři kapitulačního protokolu již několik dní po válce, když sovětská vláda cestou velvyslance Valeriana Zorina zašle československé vládě jasnou protektorskou nótu, v níž se přímo říká:„...mám čest oznámiti Vám, že uvedené osoby, které měly účast na plánech na záchranu německých vojsk, rozdrcených Rudou armádou na východištích k nástupu na Prahu, nemohou požívati důvěry velitelství Rudé armády a rovněž i důvěry čs. vlády a nemohou stát v čele správy v Praze.“

Pro lidi z ČNR i vojenského velitelství „Bartoš“ to znamenalo konec kariéry a velice těžké problémy v budoucnosti. Ze sedmi českých signatářů bude jeden popraven, čtyři uvězněni, jeden odejde do exilu a pouze nejstarší z nich, profesor Albert Pražák bude „jen“ šikanován v akademické práci. Tvrdý trest postihne i vystudovaného malíře generála Toussainta. Ten dostane na základě i nepravdivých obvinění trest doživotí a později bude v leopoldovském vězení vynášet fekálie spolu s generálem Kutlvašrem. Když Toussaint ve vězení potká i prvního místopředsedu povstalecké České národní rady Josefa Smrkovského, nezdrží se s decentní ironií poznámky: „Ale pane Smrkovský, já myslel, že to povstání vyhráli komunisté!“

Jindřich Marek