TÉMA SOKOLOVO: Výstava před Generálním štábem odhaluje i roli žen u Sokolova a na východní frontě

V pondělí 11. března byla v Praze 6 na Vítězném náměstí zahájena výstava ukazující cestu československých vojáků různými bojišti východní fronty za druhé světové války. Některé z panelů jsou věnovány i významným osobnostem a méně známým aspektům bojů. Výstavu připravila trojice historiků z VHÚ Praha.

+9

Jméno kapitána Otakara Jaroše, jednoho z hrdinů od Sokolova, je v českém povědomí relativně známé. Snad také osobnost Antonína Sochora, dalšího z válečných hrdinů. Ale jména jako Leopold Presser či Malvína Fantová skoro nikdo nezná. I jejich osudy ale patří k nesmírně zajímavým a v některých ohledech typickým příběhům československých dějin 20. století. Komunistický režim však o nich příliš nemluvil – hlavně proto, že po válce odešli z republiky.

Životní cesty některých sokolovských bojovníků jsou na výstavě před Generálním štábem popsány ve stručné zkratce, jsou doplněny i mnohdy unikátními fotografiemi. Jeden z panelů také představuje úlohu žen v československé jednotce na východní frontě. Už v Buzuluku se ženy účastnily výcviku, většina z nich pak působila jako zdravotnice a spojařky. Dvě z nich však prošly i odstřelovačským výcvikem a bojů u Sokolova se účastnily jako snajperky.

Výstava je dílem tří autorů-historiků z Vojenského historického ústavu Praha: Tomáše Jakla, Jindřicha Marka a Ivo Pejčocha. Slavnostního zahájení výstavy se účastnil první náměstek ministra obrany Vlastmil Picek, expozici otevřel náčelník Generálního štábvu AČR, generálporučík Petr Pavel. Ve svém úvodním projevu generál Pavel mimo jiné zmínil, že Sokolovo je „klasickým příkladem toho, jak relativní je výklad historických událostí. Zatímco z jednoho úhlu pohledu se celá událost jeví jako jedno z běžných válečných střetnutí, pro nás má velice důležitý význam vojenský i historický.“ Petr Pavel zmínil i skutečnost, že vojáci tehdy museli osvědčit nejen vůli a hrdinství v boji, ale i před samotným střetnutím. Na bojiště totiž došli po vyčerpávajícím pochodu z daleké železniční stanice, délka jejich anabáze tehdy přesáhla 350 kilometrů.

Někteří z těch, kteří právě tento pochod před sedmdesáti lety absolvovali, se zahájení výstavy osobně zúčastnili. Seděli v publiku a jim byla také určena generálova slova díků a úcty. Jmenovitě pak Petr Pavel poblahopřál nadporučíku v. v. Josefu Načeradskému, jehož neuvěřitelný věk sta let by mu hádal skutečně málokdo.

Někteří z tehdejších bojovníků pak setrvali u jednotlivých panelů, které popisují konkrétní boje jak v Sokolově, tak i následující u Kyjeva či Dukly. Pár z nich také mělo šanci najít své vlastní fotografie z doby před sedmdesáti lety na velkém panelu nazvaném Oranská skupina. Panel v podobenkách zobrazuje na devět desítek vojáků, kteří se stali jádrem a páteří čs. jednotek na východní frontě. Právě těmto mužům také jejich velitel Ludvík Svoboda důvěřoval a při bojích u Sokolova některé z nich pověřil velitelskými úkoly.