Válečná expozice Historického muzea v Krakově

Krakovské historické muzeum (Muzeum Historyczne Miasta Krakowa, resp. Muzeum Krakowa) je institucí velmi rozsáhlou. Spravuje dvě desítky samostatných expozic, umístěných většinou v historických objektech, nacházejících se v centru města. V jeho rámci můžeme navštívit například historický Barbakan, dochovanou část hradeb nebo radniční věž. Jednotlivé výstavy pokrývají tisícileté dějiny města, od nejstarších dob až po komunistickou éru.

Jakkoliv si žádná z těchto expozic jistě na nezájem návštěvníků nemůže stěžovat, turisticky bezkonkurenčně nejatraktivnější je stálá výstava Krakov – čas okupace 1939–1945 (Kraków – Czas okupacji 1939–1945). S mírnou nadsázkou lze konstatovat, že za tímto enormním zájmem stojí náš krajan, který v letech 2. světové války v Krakově působil. Výstava je totiž umístěná v bývalém továrním objektu v Lipowé ulici číslo 4, kde za války působila firma Deutsche Emailwaren-Fabrik, jejímž majitelem byl rodák ze Svitav, v Československu usvědčený nacistický agent, člen SdP a NSDAP, arizátor a zachránce téměř 1 200 židovských vězňů nacistických koncentračních táborů, nositel izraelského ocenění „Spravedlivý mezi národy“, Oskar Schindler.

Expozice byla v renovovaném objektu bývalého administrativního traktu továrny otevřena v roce 2010. Od té doby je v každodenním obležení především zahraničních turistů, kteří ji v odkazu na Spielbergův oscarový film „Schindlerův seznam“ považují za jednu z hlavních atrakcí Krakova. Už od rána stojí před muzeem dlouhé fronty a lístky jsou vyprodány většinou během dopoledne (počet návštěvníků v expozici je kapacitně omezen). Cílem naprosté většiny návštěvníků je samozřejmě Schindlerova pracovna, resp. její replika, v níž je vystaveno několik autentických předmětů z doby Schindlerova působení v Krakově.

Záměr vedení muzea tak může působit do značné míry prvoplánově, až komerčně. Byla by však škoda dát na první dojem. Muzeum není koncipováno jako turistická atrakce a expozice, jejíž integrální součástí Schindlerovy memorabilie jsou, je pro návštěvníka zajímajícího se alespoň povrchně o 2. světovou válku mimořádně zajímavá od začátku do konce. Navíc je pojata moderně, má řadu interaktivních prvků a v ničem nezaostává za dalšími zdařilými „válečnými“ expozicemi, které v Polsku vznikají v posledních letech jako houby po dešti.

Krakov za války

Na samém začátku expozice se návštěvník může seznámit s předválečným Krakovem, poněkud provinčním městem, ležícím ve stínu Varšavy (Krakov měl před válkou méně obyvatel než Brno), událostmi posledního mírového léta 1939, doprovázeného eskalací dosud poměrně bezkonfliktních vztahů s nacistickým Německem, až k vypuknutí války 1. září 1939. V této souvislosti je trochu škoda, že tvůrci výstavy nezaznamenali „migrační vlnu“ českých uprchlíků na jaře a v létě 1939, vojáků i civilistů, kteří podle dobových svědectví město doslova zaplavili.

Po nacistické okupaci a vyhlášení tzv. Generálního gouvernementu v říjnu 1939 se Krakov stal jeho „hlavním městem“. To však neznamenalo nějakou výhodu, ale naopak začátek tvrdé germanizace. Dne 6. listopadu 1939 nacistické bezpečnostní složky pozatýkaly profesorský sbor a zaměstnance Jagellonské univerzity a dalších krakovských vysokých škol (tedy ještě 11 dní před naším 17. listopadem). Generálním guvernérem byl od podzimu 1939 po celou válku Hans Frank, který si za své sídlo vybral krakovský Wawel, kde sídlil až do začátku roku 1945. Právě on se snažil z Krakova vytvořit „příkladné“ německé město.

Velká pozornost je v expozici věnována samozřejmě obětem holocaustu. Židovská populace nebyla ve městě před válkou rozhodně zanedbatelná (počet židovských obyvatel města se blížil ke 30 %). Krakov ležel na pomyslné hranici mezi „západem“ a „východem“ předválečného polského státu, a to bylo znát i na jeho židovské populaci. Vedle zcela asimilovaných a ekonomicky integrovaných „západních“ židů zde byly celé ulice, v nichž žili chudí přistěhovalci z východní Haliče. Krakovská židovská čtvrť Kazimierz, ležící na poloviční cestě mezi centrem a Schindlerovou továrnou, si dodnes zachovala osobitou atmosféru a kouzlo.

Po nacistické okupaci bylo ve městě nejprve vytvořeno ghetto. Nacházelo se ve čtvrti Podgórze a patřilo mezi jedno z pěti největších v obsazeném Polsku – do jara 1943, kdy bylo nacisty „zlikvidováno“, jím prošlo na 60 tisíc obyvatel židovského původu. Ti, kteří přežili, byli přemístěni do koncentračního tábora, zřízeného na podzim roku 1942 v Płaszówě, dalším z předměstí Krakova. Do léta 1943 byl tábor veden jako „pracovní“, následně se stal pobočkou koncentračního tábora v Majdanku a od počátku roku 1944 až do ledna 1945 pak samostatným koncentračním táborem.

Také v Krakově samozřejmě působil odboj a struktury polského podzemního státu, kterým je věnován patřičný díl expozice. Připomeňme jen, že v té době žil v Krakově např. mladý Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II., který se podílel na činnosti ilegální katolické skupiny a od roku 1942 studoval teologii v tajném semináři.

Kromě toho se však můžeme seznámit i s každodenním životem obyvatel okupovaného města, kteří nepatřili ani ke skupinám přímo postižených obyvatel, ani k aktivním členům hnutí odporu, a ani k vládnoucí třídě nacistických „nadlidí“. Můžeme nahlédnout do městského bytu, projít ulicí roubenou malými krámky nebo navštívit holiče.

Płaszówský tábor

Krakov byl osvobozen v lednu 1945 Rudou armádou. Ani zde však nešlo o příliš radostnou událost. Vzhledem k tomu, že ve městě neproběhlo povstání jako ve Varšavě, zůstaly struktury prozápadní Zemské armády, resp. jejích nástupnických organizací, relativně zachovány. Díky tomu se Krakov v následujících letech stal „hlavním městem polské reakce“, což se projevilo například při komunisty pořádaném (a zfalšovaném) referendu v roce 1946. To už je ale jiná historie.

Závěrem ještě dodejme, že nedaleko od Schindlerovy továrny se nachází i neméně zajímavá expozice płaszówského tábora (Pracownia Muzeum-Miejsce Pamięci KL Plaszow), která je také součástí krakovského Historického muzea.

Expozice v Schindlerově továrně je otevřená denně (pouze první úterý v měsíci je muzeum zavřené). V letní sezoně (květen–říjen) otevírá v 9 hodin a jeho brány se zavírají od úterý do neděle ve 20 hodin. V pondělí je otevřeno pouze do 16 hodin. V zimě se zavírá v 18, resp. v pondělí ve 14 hodin.

Jiří Plachý