28. říjen na frontě u Dunkerque v roce 1944

Dvacátý osmý říjen je slavnostní den, připomínáme si výročí vzniku republiky v roce 1918. Během druhé světové války se právě v tento den uskutečnil i významný útok, který provedli příslušníci čs. samostatné obrněné brigády. Jejich cílem bylo francouzské město Dunkerque a zde umístěná německá posádka.

Většina československých vojáků přijala úkol obléhat německou posádku v Dunkerque se smíšenými pocity. Na jednu stranu neskrývali své rozdělení, že jsou „uklizeni“ na zapomenutou statickou frontu, kde navíc bylo již po měsíci obléhání jasné, že vyhlídky na úspěch jsou minimální. Mnohem slabší belgická brigáda se vylodila již počátkem srpna, stihla se zúčastnit bojů ve Francii a počátkem září již válčila na území své vlasti.

Na stranu druhou se přece jen jednalo o bojový úkol, což samo o sobě představovalo oproti předchozí nucené nečinnosti pozitivum. Otevřená navíc zůstávala možnost, že se čs. vojáci budou, tak jako jejich francouzští, belgičtí, norští a jiní spojenci, moci v závěru války podílet na osvobození své vlasti.

Ve dnech 7. – 9. října 1944 bylo dokončeno přebírání všech úseků frontového perimetru. Německé jednotky se do obklíčení dostaly ve druhé polovině září 1944 a především jejich velitel, viceadmirál Friedrich Frisius možnost kapitulace zcela jednoznačně odmítal. Ještě během střídání spojeneckých jednotek, v noci z 8. na 9. října 1944 došlo k prvním ztrátám. Při dělostřeleckém přepadu pozic Motorizovaného přezvědného oddílu zahynul vojín Bohumil Kubina. V následujících hodinách podnikli Němci úspěšný útok na továrnu Filature, kterou obsadili. Z nově získaných pozic se je podařilo vytlačit za cenu poměrně vysokých ztrát až 11. října. Další německý útok následoval 19. října do prostoru hájeného 7. britským tankovým praporem. Ještě téže noci však ustoupili zpět do svých výchozích pozic. Britové jim oplatili 24. října útokem na čtyři farmy v předpolí svých pozic.

Na 28. říjen 1944 – tedy na den, který byl pro československé vojáky zásadní připomínkou získané svobody a státní samostatnosti v roce 1918 - připravilo velení obrněné brigády poměrně rozsáhlý útok na německé pozice, který byl koncipován jako „průzkum bojem“. Cílem útoku bylo dočasné obsazení nepřátelského území v hloubce cca 1-2 km a získání zajatců.

Z hlediska plánovaných cílů lze útok hodnotit jako vyloženě úspěšný. Čs. jednotkám se podařilo prolomit ve východním úseku fronty nepřátelské linie a postoupit až do hloubky 4 kilometrů. Zcela zničily německý prapor „Walter“, který tento prostor hájil a zajaly přes 370 německých vojáků, včetně šesti důstojníků. Na rozdíl od Němců, jejichž ztráty na padlých převyšovaly stovku, měla obrněná brigáda jen 19 padlých a zemřelých na následky bojových zranění.

Náčelník 3. oddělení štábu obrněné brigády kpt. pěch. Jan Maťátko do válečného deníku velitelství zapsal:

„V noci (z) 27. (na) 28. října hlídková činnost, dělostřelecká a minometná palba a čištění minových polí ve východním úseku. V 06,00 hod. provádí MPO s 125 LAA Regt. násilný průzkum v prostoru 2978. Nepřítel reaguje velmi silnou palbou minometů a pěchotních zbraní. Vlastní ztráty žádné. V 06,40 hod. vyráží s překvapením 3 skupiny motopraporu a v několika minutách dosahují stanovených cílů. Skupina RDZ za podpory tanků Brigádní štábní roty se zmocňuje farmy 341863. Všechny skupiny ihned provádějí čištění dobytých cílů. Získáno 14 zajatců, vlastní ztráty 2 mrtví, 16 raněných. Ztráty nepřítele asi 40 mrtvých a těžce raněných.

V 08,55 hod. zahajuje dělostřelecká palba v prostoru 2. tankového praporu, který vyráží k útoku třemi skupinami tanků a pěchoty v 09,00 hod. Po krátkém zdržení v minových polích, které ženisté vyčistili, dosahují tanky a pěchota čelních nepřátelských odporů. Skupinky Němců vylézají z úkrytů se zdviženýma rukama. Palba nepřítele je velmi slabá, pouze občas několik ran z minometů dopadne do prostoru severní skupiny. Zajatců stále přibývá, zatímco tanky a pěchota ve vzájemné podpoře čistí domky a úkryty nepřítele. Nepřátelská palba poněkud vzrůstá. Cílů však bylo dosaženo v 09,40 hod.

Po vyčištění dosažených prostorů tanky ustoupily a pěchota zajistila čáru 343858-344853. Ztráty nepřítele: mrtvých odhadnuto asi 200, zajato 6 důstojníků, 364 poddůstojníků a mužstva. Vlastní ztráty 10 mrtvých (7 - TP2, 2 - ŠR, 1 - Ženijní rota), 25 raněných, 1 tank a 1 polopásové vozidlo. Ukořistěno mnoho nepřátelských zbraní, materiálu a dokumentů. (...) Velitel brigády odesílá telegram k 28. říjnu vrchnímu veliteli čs. branné moci, presidentu republiky Dr. Edvardu Benešovi. (...)“

O několik kilometrů dále zaznamenal své zážitky z toho dne i nepřítel. Viceadmirál Frisius si do svého deníku zapsal:

„Neblahé dny. Chtěl jsem právě jet do západního úseku, když mi - příliš pozdě – nahlásili, že nepřítel zaútočil na východě. Situaci jsem už od začátku považoval za vážnou, dal jsem rozkaz převézt na místo dvě dobré roty a zalarmoval jsem pevnost. Neposlal jsem tam celou divizní rezervu, neboť jsem se obával i útoku ze západu. Ten také rychle přišel, narazil však na zapálenou obranu, přičemž byly odstřeleny 2 tanky. Útok na jihu taktéž ztroskotal. Na východě byl průlom hluboký 4 km. Bohu díky toho nepřítel nevyužil. Patrně chtěl pouze získat zajatce. Našel to nejslabší místo, prapor Walter, který se téměř jednotně vzdal a byl zajat.

Později jsem tam přece jen přesunul celou divizní rezervu. Jestli to je správné? Zpočátku jsem byl trochu zdrcen. Co má člověk dělat, když jsou vojáci tak špatní? Dej bože, aby to pomohlo. Zbavit se odpadu není konečně na škodu, ačkoli teď potřebujeme každého muže. Snad se taky ostatní víc seberou. Rozkázal jsem pluku okamžitý protiútok, který také vedl k cíli – znovu obsazení staré frontové linie. Vedení pluku se mi ovšem moc nelíbilo. Moc málo energie!“

Čs. velení mohlo z této akce získat klamný pocit (podporovaný již před tím výpověďmi německých zajatců-přeběhlíků), že němečtí vojáci jsou k boji nuceni svými veliteli, „Prušáky“, a že jejich vlastní morálka je na nízké úrovni.

Ve skutečnosti to však byli paradoxně Němci, kteří získali několik cenných poznatků. Frisius očekával, že dříve či později dojde ke generálnímu útoku na obležené město. Po útoku z 28. října pochopil, že obléhací jednotky nedisponují takovými silami, které by mohly likvidaci dunkerské kapsy provést a Spojenci jim z nějakého důvodu nemohou poskytnout takovou podporu, aby k této akci mohlo dojít. Zároveň bylo jasné, že nejzranitelnějším místem německé obrany je východní úsek. V následujících dnech proto k jeho obraně nasadil spolehlivý prapor „Korn“, složený z vojáků, kteří byli mnohem více odhodláni k boji „do posledního dechu“ než jejich předchůdci.

Jiří Plachý