Chtěli vyjet s tanky Cromwell na komunisty? Proces v roce 1949.

Takzvaná „Akce Praha-Žatec“ prý měla na jaře roku 1949 vést ke svržení komunistického režimu za účasti vojáků a tanků z posádky Žatec. Údajní zosnovatelé „puče“, mezi nimiž byli především příslušníci čs. armády, byli v roce 1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzeni a následně popraveni.

Záhy po komunistickém převratu v únoru 1948 se rozpoutala vlna pronásledování faktických i jen potencionálních politických protivníků nového režimu. Persekuce postihovaly celé skupiny obyvatelstva, včetně příslušníků ozbrojených sborů, armády a policie.

Jeden z největších politických procesů čtyřicátých a padesátých let, namířený zejména proti představitelům československé armády, přivedl za mříže vyšetřovací vazby přes tři sta občanů. Z nich byla většina odsouzena k mnohaletým trestům vězení a pět popraveno v několika navazujících soudních procesech.

Oficiální příčinou zatýkání a věznění měla být příprava vojensky vedeného pokusu o násilné svržení komunistického režimu, po několika odkladech prý naplánovaného na 5. března 1949. Základní prvek plánu povstání představoval útok vybraných vojenských jednotek na hlavní město. Na Prahu měly jako podpora povstalců vyjet také tanky Cromwell z posádky v Žatci, určené k dobytí budovy Hlavního štábu.

Dodnes není zcela jasné, zda se jednalo od počátku o provokaci a konstrukci Státní bezpečnosti a 5. oddělení Hlavního štábu (vojenské tajné služby) nebo jestli mezi aktéry proběhla na téma povstání alespoň vážně míněná diskuse. Nepřímé důkazy však velmi silně ukazují, že celá „akce“ byla pravděpodobně dílem československých tajných služeb, podle nově objevených důkazů byl jeden z iniciátorů takzvané „Akce Praha-Žatec“ tajným pracovníkem policie a navenek vystupoval pod falešným krytím.

Faktem rozhodně zůstává, že plán v každém případě nepřekročil verbální rovinu a než mohlo i jen teoreticky dojít k jakémukoliv pokusu o zvrat politické situace, skončily hlavní osoby a stovky dalších ve vazbě. Prakticky jistá je skutečnost, že i pokud by snad byl plán myšlen vážně, nemohl mít žádnou naději na úspěch, což ve své závěrečné zprávě konstatovali i příslušníci Státní bezpečnosti.

Vyšetřovatelé proti vyslýchaným používali brutální násilí s cílem donutit je podepsat zcela smyšlená přiznání. V čele údajné protistátní organizace měl stát bývalý cizinecký legionář Miloslav Jebavý (narozený 27. srpna 1911 v Hájích), do značné míry záhadná postava s nejasnou minulostí i motivy, dále podplukovník Vilém Sok (narozen 31. prosince 1902 v Berouně), podplukovník Josef Gonic (narozen 4. března 1902 v Kyjově) a kapitán Karel Sabela (narozen 12. prosince 1917 v Kyjově). Karel Sabela byl někdejším příslušníkem Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a účastníkem bojů čs. západního vojska u Dunkerque. V nejužším vedení puče měl být i jeden civilista, Bohuslav Hubálek.

Státní soud v Praze, který nad případem hlavní skupiny obžalovaných v takzvané „Akci Praha-Žatec“ zasedal, vynesl 9. června 1949 jeden z vůbec nejkrutějších rozsudků za celou éru nesvobody. Miloslav Jebavý, Josef Gonic, Vilém Sok, Karel Sabela a Bohumil Hubálek byli odsouzeni k trestu smrti, ostatní k různě dlouhému odnětí svobody, až do výše doživotí.

Poslední dějství tragédie se odehrálo 18. července 1949 v pankrácké věznici. V 5.10 popravil kat Josefa Gonice, v 5.23 Viléma Soka, v 5.46 Karla Sabelu, v 6.00 Bohumila Hubálka a posledního v 6.30 Miloslava Jebavého. V souvislosti s „Akcí Praha-Žatec“ proběhlo několik sekundárních soudních procesů, v nichž byly desítky občanů odsouzeny k různě dlouhým trestům odnětí svobody.

Skutečné rehabilitace se tyto oběti politických procesů dočkaly až po roce 1989.

Ivo Pejčoch