Churchill vedl Velkou Británii ve válce jako její premiér od května 1940 až do července 1945, kdy po prohraných volbách přepustil své místo vůdci labouristů Clementu Atleemu. Paměti sepisoval jako nadále politicky aktivní osoba a když vyšel v roce 1953 jejich poslední díl, autor vystupoval opět jako ministerský předseda Velké Británie, kterým byl až do roku 1955. Šestisvazkové dílo se dočkalo velkého komerčního úspěchu a bylo přeloženo do mnoha světových jazyků, češtinu nevyjímaje. Nicméně tuzemští čtenáři si museli počkat až do první poloviny devadesátých let, kdy ho v překladu Zdeňka Hrona v šesti dílech postupně vydalo nakladatelství Lidové noviny.
Stejně jako každé memoárové dílo, trpí i Churchillova práce syndromem subjektivního přístupu k dějinám, autor navíc prakticky nikdy nepřipustí, že chyba byla na jeho straně, snad kromě případů, kdy si vytýká málo důrazné prosazování svých názorů při politických jednáních a komunikaci s generalitou. Na druhou stranu nám předkládá unikátní pohled na válečné události z nejvyšších politických pater, který je doplněn rozsáhlou korespondencí, kterou Churchill vedl jak se svými podřízenými, tak s hlavními spojeneckými vůdci, americkým presidentem Rooseveltem a sovětským vládcem Stalinem.
Díky vlastnictví řady důležitých dokumentů a privilegovanému přístupu k dalším oficiálním písemnostem předběhl Churchill historiky a jako první mohl zveřejnit tak rozsáhlé, většinou nepřístupné materiály. Nutno podotknout, že mu při jejich shromažďování a uspořádávání pomáhal rozsáhlý tým odborníků.
Dílo je převážně chronologicky uspořádáno, přičemž zpočátku se autor věnuje poměrně podrobně předválečným událostem. Sem samozřejmě patří i nám tolik blízké období mnichovské krize, které se však Churchill ještě aktivně nezúčastnil a vystupoval zde pouze v roli kritika britské zahraniční politiky. První válečné měsíce však již prožil na význačném postu prvního lorda admirality, ze kterého následně poskočil na nejvyšší stupínek britské politické hierarchie. V memoárech dává vcelku pochopitelně přednost událostem, které úzce souvisely s Velkou Británií, čímž značně upozaďuje americko-japonské a hlavně sovětsko-německé bojiště.
Toto však neplatí v případě analýzy amerických, respektive sovětských vojensko-politických kroků. Zvlášť zajímavá je v tomto ohledu Churchillova korespondence se Stalinem, která se svým vyzněním značně liší od veskrze přátelského dopisování s Franklinem D. Rooseveltem. Ačkoliv se dá připustit, že i z diktátora Stalina občas prýští alespoň náznak srdečnosti, často je v korespondenci velice urážlivý a hlavně v prvních letech po vstupu Sovětského svazu do války zarážejí jeho nerealizovatelné představy o spojenecké pomoci válečnému úsilí sovětů (v podobném duchu se prezentuje i tehdejší ministr zahraničí SSSR Vjačeslav Molotov).
„Strýček Joe“ (jak ho ve své korespondenci Churchill s Roosveltem označují) se arogantně projevuje i na sklonku války, kdy pomalu dostává středovýchodní a jihovýchodní Evropu pod sovětský vliv a nepřipouští byť jen kompromisní ústupky demokratickým silám, které podporují Spojené státy a Velká Británie.
Churchill se snažil v pamětech obsáhnout všechny aspekty vedení války, ať už se jednalo o válečnou výrobu, dodávky zbraní a proviantu, boj na moři a ve vzduchu či diplomatická jednání. Stěží lze na tomto omezeném prostoru pojednat o všech částech díla. Snad je ještě možné (s ohledem na tuzemské prostředí) uvést, že kromě zmíněné Mnichovské dohody se Československo do jeho memoárů dostává spíše sporadicky.
Je přeci jenom nutné uznat, že naše bývalé soustátí nehrálo ani z politického, ani z vojenského hlediska v druhé světové válce výraznější úlohu. Pouze v pátém díle je zmíněna krátká osobní vzpomínka na Edvarda Beneše, kterého hodnotí jako čestného zastánce hodnot západní civilizace a dobrého diplomata, avšak vytýká mu, „že se ve vrcholném okamžiku nerozhodl pro násilí“, čímž myslí Benešovo podřízení se Mnichovskému diktátu.
Citace:
CHURCHILL, Winston. Druhá světová válka. 1. - 6. díl. Praha: Lidové Noviny, 1992-1995. 6 sv. ISBN 80-7106-067-4.