Útočné přilby se staly nejrozšířenějším typem přileb žoldnéřské jízdy a pěchoty v 16. a 17. století. Vyvinuly se z italského typu šalíře, ale všeobecně jsou známy jako burgundské přilby, burgundky nebo burgonety. Tato přilba chránila svým zvonem hlavu bojovníka až hluboko do týla. Na jejím vrcholu byl nižší či vyšší hřeben, a občas se objevovaly i kusy, u kterých mohlo být hřebenů hned několik. Postranní části, tzv. lícnice, byly upevněny na pantech, takže se daly odklápět do stran, což zjednodušilo samotné nasazování přilby. Jezdec lícnice svazoval nebo spínal řemínkem pod krkem. Součástí přilby byl i pevný nebo zdvíhací čelní štítek.
Výška 365 mm, šířka 205 mm, délka 296 mm, hmotnost 2 398 g.