02 Rakouský kyrysnický palaš vzor 1705

V průběhu 17. století palaš postupně přebral funkci jezdeckého meče. Byl vytvořen jako kombinace rovné mečové čepele západního typu s dopředu zakřiveným šavlovým jílcem. Tato kombinace přinesla možnost použití palaše k bodnutí i seknutí a současně díky tvaru rukojeti k zasazení přesnější a pádnější rány. Nová zbraň byla lehčí než původní západoevropský meč a těžší než východní šavle. Čepel bývala zprvu broušena po obou stranách, u pozdějších typizovaných vojenských vzorů již pouze jednostranně. Svůj název získal palaš pravděpodobně odvozením z maďarského označení pro meč (pallos) a pod ním se brzy rozšířil do všech s Uhrami sousedících slovansky hovořících zemí.

V rámci evropských armád byl palaš jako vzorová zbraň poprvé zařazen do výzbroje těžké jízdy habsburské monarchie. Předpisem z roku 1705 (některé prameny uvádějí již rok 1700) byl zaveden palaš, jehož jílec byl opatřen jednoduchým záštitným obloukem, křížovou záštitou a palcovým prstencem na vnitřní straně rukojeti. Garnitura mohla být vyrobena z oceli nebo mosazi, přičemž použitý materiál se mohl lišit pluk od pluku. Široká jednosečná čepel byla opatřena rytinou jezdce na koni a oslavným nápisem (nejčastěji VIVAT CAROLUS VI nebo VIVAT ERZHERZOG JOSEPH).

Války, které podstoupila habsburská armáda v první čtvrtině 18. století, ukázaly, že použití jednoduchého jílce šavlového typu na palaších těžké jízdy je pro ochranu ruky nedostatečné.

Jílec palaše, který byl zaveden předpisem z roku 1716, byl proto na vnější straně doplněn bočním úponkem a širokým záštitným listem. Stejně jako u předchozího vzoru 1705 mohly být materiálem garnitury nového modelu mosaz nebo ocel. V následujícím období vzniklo hned několik variant, lišících se navzájem zejména tvarem a výzdobou záštitného listu, přičemž až do zavedení nového typu palaše v roce 1769 byly jílce všech těchto zbraní vyráběny výhradně z mosazi.

Délka 1 007 mm, délka čepele 871 mm, šířka čepele 36 mm, hmotnost 868 g, hmotnost s pochvou 1 412 g.