Saská jezdecká karabina je bezpochyby nejméně známou zbraní, která se na našem území ve výzbroji armád objevila za prusko-rakouské války roku 1866. Jde o perkusní jednorannou zadovku s válcovým otáčivým závěrem, která je upravenou variantou konstrukce, jejímž autorem byl Angličan William Terry. V odborné literatuře je někdy saská karabina označována jako systém Drechsler. R. Drechsler byl totiž jedním ze dvou výrobců této karabiny. Saská armáda měla v roce 1866 přes 26 000 mužů. Karabina byla určena výhradně pro jezdectvo, které v tehdejším Sasku tvořily čtyři pluky. Celkem to bylo 2 574 jezdců, pro něž bylo objednáno 2 600 karabin. Z nich 600 dodal puškař R. Drechsler ze saského Bärensteinu, 2 000 karabin bylo zhotoveno firmou Spangenberg & Sauer v Suhlu.
Karabina má válcovou hlaveň ráže 13,9 mm se čtyřmi pravotočivými drážkami. Muška je chráněna koncovou objímkou, hledí má dva sklopné plátky. Perkusní zámek je opatřen sklopnou pistonovou pojistkou, zámková deska nese značení výrobce „SP.&SR. SUHL.“. Pouzdro závěru má nahoře výřez pro vsunutí náboje, zakrytý pohyblivou klapkou, která při zvednutí sloužila jako klika závěru. Užívány byly jednotné náboje s expanzní Podewilsovou střelou a prachovou náplní v papírovém obalu s dýnkem. Oheň vzniklý úderem kohoutu na roznětku musel prošlehnout pistonem, propálit obal náboje a v něm pak zapálit dávku střelného prachu.
Saská jezdecká karabina vzor 1865 sice na našem území bojovala za války 1866, ale dlouhé služby se nedočkala. Již v roce 1868 byla vyřazena a v saské výzbroji nahrazena pruskou karabinou – jehlovkou vzor 1857.
Délka 905 mm, délka hlavně 503 mm, ráže 13,9 mm, hmotnost 2 762 g.