Řád sv. Stanislava byl původně založen v roce 1765 posledním polským králem Stanislavem II. Augustem Poniatowskim (1764–1795) jako polský rytířský řád o jediném stupni na památku zmíněného národního světce. Roku 1815 byl pak řád „obnoven“ ruským carem Alexandrem I. (1801–1825), když po Vídeňském kongresu byla z části ruského záboru Polska vytvořena tzv. Kongresovka (Polské království spojené personální unií s Ruskem). Za cara Mikuláše I. (1825−1855), po porážce polského Listopadového povstání (1830−1831), byl zařazen mezi ruské císařské řády jako obecný záslužný řád. Roku 1815 byl původní jednotřídní řád rozšířen na třístupňový. Stal se však nejnižším ve stupnici ruských řádů vedle takových řádů, jako jsou řády sv. Anny, sv. Ondřeje, sv. Vladimíra atd. Vzhledem ke skutečnosti, že byl mnohdy udělován i za „rusifikaci“ Polska, která vyplynula z nové mocenské situace, nebyl v „domácím“ Polsku nikterak oblíben a po vytvoření Polské republiky v roce 1918 nebyl z těchto důvodů převzat do systému nových polských vyznamenání.
Prezentovaný exemplář byl udělen Sylvestru Krnkovi (1825−1903), vynálezci a také konstruktérovi prvních moderních pušek, „jako ocenění vynikajících zásluh a prospěšné účasti při přezbrojování armády“ z rozhodnutí ruského cara Alexandra II. ze dne 20. srpna roku 1871.