Český puškař a konstruktér Sylvestr Krnka (1825–1903) zkonstruoval v roce 1849 záklopkový závěr vhodný pro transformaci tehdejších perkusních předovek, k němuž však rakouské ministerstvo války zaujalo odmítavý postoj. Krnkova závěru ale využila pro přestavbu svých perkusních pušek carská armáda a pušky zavedla v březnu 1869 do své výzbroje. Pušky systému Krnka se dostaly také do výzbroje černohorské armády. Snahy o zrychlení obsluhy zbraně, a tím i zvýšení rychlosti střelby, přivedly Krnku v roce 1870 ke zlepšení konstrukce do té míry, že k otevření závěru a vyhození vystřelené nábojnice stačil střelci jediný pohyb pákou kohoutu směrem vpřed. Svůj systém nazval „ruční kulomet“, jímž dnes označujeme tehdy ještě neexistující kategorii automatické zbraně. Kromě carské armády nabízel v průběhu následujících let své vylepšení také rakouské vojenské správě. Technická a administrativní komise ministerstva války ve Vídni sice Krnkův ruční kulomet na podzim roku 1874 zkoušela včetně jeho adaptace na zavedené pušce Werndl vzor 1867, avšak výsledky zkoušek vedly k zamítavému stanovisku.