Střelba jako sportovní disciplína má velmi bohatou a letitou tradici. Již v raném období palných zbraní se museli střelci na svou činnost připravovat, zdokonalovat se a cvičit v mířené střelbě. Až do rozšíření civilních palných zbraní se ke střeleckému výcviku užívaly běžné zbraně bojové. Po sestrojení prvních zámkových mechanismů mohly být hlavně opatřeny mířidly a začaly vznikat speciální zbraně, určené výlučně pro terčovou střelbu.
V 16. století se mířidla zdokonalila a objevilo se plátkové nebo trubičkové hledí, které bylo nejvhodnější pro střelbu na pevný bod, kdy střelec nepotřeboval vnímat širší okolí terče, jako tomu bylo při lovu. Od 16. století je znám i napínáček – zařízení snižující odpor spouště na nepatrnou hodnotu, zrychlující odpálení zbraně a omezující možnost strhnutí rány v okamžiku výstřelu. Od 16. až do počátku 19. století se typickou terčovnicí stala kulovnice s kolečkovým zámkem, později s křesadlovým zámkem, vybavená dioptrem a napínáčkem. Sportovní střelba byla v té době značně rozšířena. Střelecké soutěže pořádali panovníci i šlechta, ale především byly tato zábava a sport spojeny se životem měst.
Terčovnice z dílny nejslavnějšího českého puškaře 19. století Antonína Vincence Lebedy (1798−1857) má silnou osmihrannou hlaveň s osmi drážkami a železným hledím a muškou posuvnými v rybině. Seshora je hlaveň signována výrobcem „A: V: Lebeda in Prag.“. Perkusní zámek má všechny části zdobeny rytinou listového ornamentu, která má uprostřed ve stuze rytou signaturu „Lebeda a Prague“. Terčovnice je polopažbená, pažba z ořechového dřeva je na krku a předpažbí zdrsněna rybinováním, na konci lícnice pak řezbou listového ornamentu. Lučík má opěrky pro prsty, spoušť je vybavena napínáčkem. Na krku pažby je připevněn stavitelný dioptr, dřevěný nabiják je opatřen mosazným pěchovákem.
Délka 1 150 mm, délka hlavně 745 mm, ráže 14 mm, hmotnost 4 616 mm.