Jednoznačně nejrozšířenější dlouhou palnou zbraní, ale také poslední zavedenou v armádě rakousko-uherské monarchie, se stala puška Mannlicher vzor 1895, zařízená na náboj 8 mm s bezdýmným prachem. Její konstrukcí završil Ferdinand von Mannlicher (1848–1904) téměř dvacetileté období prací na vývoji opakovaček, v následujících letech se již výhradně věnoval konstrukcím samonabíjecích zbraní.
Charakteristický znak opakovaček Mannlicher vzor 1895, jímž se vzhledově odlišovaly od krátkých pušek a karabin vzor 1890, představovala matice úderníku s vyklenutým vroubeným hmatníkem, jenž umožňoval snazší ovládání napnutého či uvolněného úderníku. Rámečkové hledí pěchotních a mysliveckých pušek mělo stupnici značenou v rozsahu od 300 do 2600 kroků (225–1800 m) s pevným výřezem ve spodní části, kalibrovaným na vzdálenost 500 kroků. Ve stejném rozsahu měly hledí také karabiny a krátké pušky, avšak s tím rozdílem, že se stupnice nacházely na obou stranách rámce.
Výrobu pušek M. 1895 zajišťovala nejen monopolní továrna Oesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft (OEWG) ve Štýru, ale také nově zřízená zbrojovka v uherské části říše, v Budapešti, jež nesla název „Fegyver és Gépgyár Rt.“, neboli Továrna na zbraně a stroje, akc. spol.“. Výroba zbraní v budapešťské továrně začala ale až v roce 1897, právě dodávkami pušek Mannlicher vzor 1895. Podle dostupných údajů evidovala rakouská vojenská správa na počátku války 850 000 pušek, krátkých pušek a karabin Mannlicher vzor 1895. Během válečných let (období od 1. 8. 1914 do 1. 10. 1918) vyrobila zbrojovka ve Štýru celkem 2 541 783 pušek, v Budapešti jich bylo vyrobeno 349 355 kusů. Krátkých pušek vyrobila OEWG 196 400, Budapešť 505 937 kusů. Celkově bylo tedy během války vyrobeno 3 593 475 opakovaček Mannlicher vzor 1895.