Konstrukce a výroby speciálních dvoucestných vozidel se ujala strojírna Autro-Daimler ve Vídeňském Novém Městě. Na konstrukci se podílely tři osoby. Nosnou myšlenku v uspořádání vozidel soupravy měl nadporučík Ottokar Landwehr von Pragenau. Dalším byl inženýr Ferdinand Porsche. Ten navrhl elektrický přenos od benzínového motoru na elektrický trakční motor na nápravě. Nejen na hnací nápravu tažného traktoru, ale i na další nápravy v soupravě tažených vozidel. Celkovou výrobní koncepci a pohon pak stanovil inženýr Paul Daimler, majitel továrny ve Vídeňském Novém Městě. Tato konstrukce dostala patentovou ochranu, čímž se používalo typové a obchodní označení „Daimler-Landwehr-Zug“. Podle tohoto konstrukčního návrhu byl v roce 1908 vyroben první „silniční vlak“ označený jako „A-zug“. V roce 1913 vstoupila do společnosti Austro-Daimler česká zbrojovka Škoda Plzeň. Ta specializovala ve Vídeňském Novém Městě výrobu na motorové tahače těžkých děl pro rakousko-uherskou armádu. V roce 1913 tak vznikla modernizovaná verze soupravy Daimler pod označením „B-Zug“. Po úspěšných zkouškách tří prototypových souprav „B-Zug“ byla v roce 1914 pro rakousko-uherskou armádu zahájena sériová výroba. V roce 1914 bylo vyrobeno 21 souprav, v roce 1915 to bylo 36 souprav a v roce 1916 posledních 15 souprav. Celkem bylo v továrně Autro-Daimler Wiener Neustadt vyrobeno 73 souprav „Daimler-Landwehr-B-Zug“.