Rakousko-Uhersko zavedlo identifikační známky v roce 1902. Známka měla formu uzavíratelné mosazné schránky, která se nosila zavěšená kolem krku. Uvnitř se nacházel papírový štítek obsahující zhuštěnou verzi vojákova služebního záznamu umožňující jeho jednoznačnou identifikaci. V průběhu války se k výrobě známek začal používat i levnější zinek a po špatných zkušenostech s odolností papírového štítku se část údajů začala razit přímo na známky.