V první fázi války zajišťovali spojovací prostředky Obrany národa především radioamatéři a bývalí příslušníci telegrafního vojska. Spojovací skupina Obrany národa, pod velením plukovníka generálního štábu Štěpána Adlera a štábního kapitána Karla Diviny, soustředila zejména radisty z řad bývalé Ústředny cvičných radioelektrických stanic v Praze, kteří se před válkou specializovali na rádiový odposlech a zaměřování. Skupině se podařilo zajistit přibližně dvacet rádiových stanic od radioamatérů a z výroby firmy Microphona. Několik rádiových stanic bylo dopraveno rovněž z Velké Británie přes Polsko. Udržování stálého spojení s domácím odbojem vyžadovalo oboustranné kvalitní technické vybavení. Díky nezměrnému úsilí vojáků z Obrany národa bylo zpočátku poněkud překvapivě lepší na straně domácího odboje. Na palubě letadla, které 14. března 1939 odváželo do exilu zpravodajskou skupinu přednosty pátrací skupiny 2. oddělení Hlavního štábu plukovníka generálního štábu Františka Moravce, nebyla žádná rádiová stanice pro udržování spojení s domovem.