Výnosem generálního inspektora Vládního vojska gen. Jaroslava Emingera z 10. srpna 1939 vstoupilo v platnost nařízení o úpravách výstroje a výzbroje armády bývalého Československa. Důstojníci a vojenští úředníci nadále nosili jako poboční zbraň šavli. Vedle ní byl jako alternativní poboční zbraň zaveden kordík, jenž měl být nošen k vycházkovému stejnokroji nebo služební a malé společenské ústroji.
Do výběrového řízení se přihlásila pouze firma Lověna. Největší prvorepublikový producent chladných zbraní – Wlaszlovits Štós – byl od března 1939 součástí samostatného Slovenského státu, další zavedená firma Hojtaš Praha pak jako „nearijská“ nemohla být do soutěže přizvána. V září 1939 bylo objednáno 500 kordíků s cenou 424,70 Kč za kus.
Délka 340 mm, délka čepele 226 mm, šířka čepele 24 mm, hmotnost 312 g, hmotnost s pochvou 488 g.