V průběhu 2. světové války zaznamenala spojovací technika nebývalý rozvoj. Nositelem nejmodernějších technologií se stala především německá konstrukční škola reprezentovaná koncerny Telefunken a Lorenz. První generace německé spojovací techniky z přelomu 20. a 30. let ještě nepřinášela téměř žádné moderní prvky. Příprava bleskové války ale předpokládala těsnou součinnost všech druhů zbraní a okamžité využívání informací zjištěných průzkumem. V letech 1936 až 1940 tak přichází druhá generace německé spojovací techniky přinášející mnohé revoluční prvky. Řada stanic se vyznačovala používáním modulární konstrukce, stříkaných odlitků chassis ze slitin aluminia a hořčíku a využitím legendární elektronky RV12P2000.
Berlínská firma Lorenz objevila již v roce 1939 vhodné prostory pro výrobu elektronek ve Vrchlabí v bývalé přádelně, která zastavila práci v roce 1931. Zde vybudoval Lorenz závod na výrobu speciálních elektronek pro decimetrové pásmo. Později se zde pro vojenské účely vyrábělo na 20 typů elektronek, včetně miniaturní RV12P2000. Nejvyššího počtu zaměstnanců, 2 800, dosáhla továrna v listopadu 1944.