Dne 3. března 1943 vydal 1. čs. samostatnému polnímu praporu náčelník obrany prostoru města Charkov, generálporučík Kozlov, rozkaz k zaujetí obrany v prostoru Sokolova.
Předsunutá obrana byla svěřena 1. rotě nadporučíka telegrafního vojska Otakara Jaroše. Za místo velitelského stanoviště i pozorovatelny si vybral věž kostela. Funkci pozorovatele a telefonisty velitele 1. roty vykonával svobodník Hugo Redisch. Při obraně kostela padli oba 8. března 1943 hrdinnou smrtí. Téhož dne padl i telefonista Spojovací čety vojín Kurt Steier a o den později byl raněn radiotelegrafista svobodník Pavel Fiala. V bojích u Sokolova padl rovněž telefonista Spojovací čety vojín Emil Ketner. Boje u Sokolova se staly první těžkou bojovou zkouškou československých vojáků v Sovětském svazu. Nepříznivé povětrnostní podmínky a téměř nepřetržitá minometná palba ztěžovaly činnost spojařů, takže telefonisté udržovali jen s největším vypětím sil funkční telefonní vedení k jednotlivým rotám. Rovněž radisté dosáhli značného úspěchu, když i v nejtěžších fázích vedení obranného boje zabezpečili nepřetržité spojení se štábem nadřízené 25. gardové střelecké divize, se sousedy a s podřízenými jednotkami. Navíc získali řadu cenných informací odposlechem nepřátelských stanic. Když byly části praporu za ústupových bojů obklíčeny a nebylo možno spojovací prostředky a jiný materiál zachránit, byla většina spojovacích prostředků na rozkaz zničena. Radistům se však podařilo zachránit nejcennější materiál – obě rádiové stanice RB-38, které vynesli z obklíčení.