V prvním období své existence se československá armáda v SSSR potýkala s nedostatkem lidských zdrojů. Vítanou posilou se proto stali váleční zajatci a přeběhlíci z řad předválečných československých občanů, kteří sloužili v některé z nepřátelských armád. V říjnu 1943 se po porážce slovenské armády u Melitopole dostalo do sovětských zajateckých táborů více než 2000 Slováků. Ukázkou agitační činnosti mezi slovenskými zajatci je i lyrický protiněmecký text, který byl vyvěšen v zajateckém táboře v Usmani.
Dobrovolníci z řad slovenských zajatců se posléze stali základem 2. československé samostatné paradesantní brigády v SSSR, která se vyznamenala v bojích na Dukle a ve Slovenském národním povstání.