Elitou německé armády v letech II. světové války byly mimo jiné i útvary horských myslivců. Vzhledem k činnosti ve specifickém prostředí byli vybaveni celou řadou speciálních stejnokrojových součástek. Německá armáda rozlišovala několik typů ochranných svršků pro horské jednotky. Prvním zavedeným typem byl tříčtvrteční plášť s dvouřadým zapínáním (Windjacke), dále bílá větrovka oblékaná přes hlavu (Windbluse) a konečně dvoudílný oboustranný oděv (Anorakanzug). Poslední jmenovaný sestával z větrovky oblékané přes hlavu a širokých kalhot. Na pozdějších exemplářích se objevuje označení velikosti pomocí římských číslic a označení M.43.
Větrovka je vyrobena z jemné bavlněné tkaniny, z jedné strany potištěné šedou barvou. Na hrudi jsou našity tři velké kapsy kryté překlopkou, dvojice kapes se nachází i na zadní části. Rukávy je možné stáhnout pomocí pásků s přezkou, další pásek sloužil k sepnutí blůzy, aby se zabránilo jejímu vyhrnování. Větrovka je rovněž vybavena našitou kapucí se šněrováním a překlopkou proti pronikání větru. Všechny knoflíky jsou vyrobeny z tvrzeného papíru. Celý komplet byl oboustranný – z jedné strany šedý, z druhé bílý, pro použití dle okolního prostředí. Po skončení války získala část skladových zásob československá armáda, která komplety využívala při zimním výcviku např. u pěšího praporu 71 „Československých parašutistů“.