Nutnost vybavit partyzánské jednotky moderními radiostanicemi vedla na počátku války ke vzniku několika zajímavých konstrukcí. Jednou z nich byla radiostanice BELKA vyvinutá v roce 1942 na základě radiostanice OMEGA určené pro geology pracující na Sibiři. Zatímco se první typ stanice BELKA skládal ze samostatného přijímače a vysílače, pozdější tříelektronková verze již byla tvořena jediným blokem. Při příjmu byly používány všechny tři elektronky, při vysílání se první a třetí spojily paralelně a pracovaly jako vysílač. Vysílač byl řízen krystalem, přijímač měl plynulé ladění. Vystavená radiostanice byla ve výzbroji jedné z partyzánských skupin operujících v závěru 2. světové války na Moravě.