V roce 1942 byl zkonstruován plamenomet vycházející z plamenometu ROKS-2, přičemž základní rozdíl byl patrný na první pohled a spočíval ve tvaru nádrže na zápalnou směs. Již to nebyl tvar batohu kryjící skutečný účel zařízení, ale klasický tvar nádrží, které můžeme vidět i u jiných plamenometů.
Plamenomet se skládal z bombičky na stlačený vzduch a reduktoru snižujícího tlak vzduchu proudícího do nádrže se zápalnou směsí. Tlak v bombičce byl velmi vysoký, 150 atmosfér (přes 15 MPa), a reduktor ji snižoval na 17 atmosfér (1,7 MPa). Další součástí byla nádrž na zápalnou směs. Do zápalných směsí se používala motorová nafta, surová nafta, různé směsi kerosinu, benzínu a mazutu a další. Jejich použití bylo určeno do různých teplotních podmínek. Zápalná směs byla vedena hadicí z nádrže do šlehovky. Ta byla stejně jako u plamenometu ROKS-2 ve tvaru pušky, ale lišil se způsob zážehu zápalné směsi. Při zmáčknutí spouště se zápalná směs pod tlakem stlačeného vzduch dostala do šlehovky, prošla jí a na jejím ústí byla zapálena. K tomu sloužily zážehové patrony (pyronábojky), které byly umístěny v nábojové komoře před ústím. Ty byly iniciovány současně při průchodu zápalné směsi šlehovkou po zmáčknutí spouště. Hmotnost přístroje s hořlavinou byla 23,2 kilogramů, obsah plné nádrže 10,7 litrů. Dostřik plamenometu byl 30-35 metrů.
ROKS-3 byl po svém zavedení do Rudé armády používán jejími jednotkami až do konce 2. světové války. Kromě šlehovky ve tvaru pušky používala sovětská armáda i šlehovku ve tvaru pistole, která pracovala na stejném principu.
Šlehovka má tvar sovětské pušky Mosin vzor 1891/30. Na hlavni má zapalovač s nábojovou komorou pro zážehové náboje. Délka zbraně je 490 mm, hmotnost 4 kg.