Jaroslav Klemeš v roce 1940, ještě před dovršením věku 18 let, odešel do exilu a záhy se jako spojař československé armády účastnil bojů na francouzské frontě. Po ústupu do Británie byl vybrán a vycvičen pro speciální operace v protektorátu. Dne 17. února 1945 byl jako příslušník skupiny Platinum – Pewter vysazen u Nasavrk. Zpočátku se účastnil odboje na Českomoravské vrchovině, v závěru války se přesunul do Prahy, kde až do osvobození působil jako radiotelegrafista a udržoval spojení s Londýnem a vládou v Košicích.
Po válce zůstal Jaroslav Klemeš v armádě a osudný únor 1948 jej zastihl v Litoměřicích v hodnosti nadporučíka spojovacího vojska. Na podzim roku 1949 byl zatčen, degradován, vyhozen z armády a odsouzen na dva roky vězení za „neoznámení trestného činu zrady.“ Důvodem bylo, že krátce po únoru 1948 neohlásil útěk svých dvou spolubojovníků za hranice. Po propuštění z vězení byl ještě umístěn na další dva roky do tábora nucených prací v Ústí nad Labem, kde mu po propuštění bylo přikázáno trvalé místo pobytu. Nakonec se však v Ústí oženil, založil rodinu a zakotvil zde natrvalo.
V květnu 1968 byl soudně rehabilitován a byla mu vrácena hodnost i vyznamenání. Skutečné morální rehabilitace se však dočkal až po listopadu 1989, o čemž výmluvně svědčí i vojenská knížka vydaná v této době. V květnu 2010 byl jmenován do první generálské hodnosti a v roce 2016 mu byl propůjčen Řád Bílého lva. generálporučík Jaroslav Klemeš zemřel 7.8.2017 v Praze.