Velkomoravská říše se rozkládala na území dnešní Moravy, Čech, Slovenska a Maďarska mezi lety 833 až 907. Vzestup, ochrana a expanze říše byla založena na bojovnících, jejichž hroby byly odkryty v Mikulčicích, Pohansku u Břeclavi, Starém Městě, Sadech, Uherském Hradišti a mnoha dalších lokalitách. Z archeologických nálezů vyplývá, že vojenská síla moravských knížat spočívala na pěších bojovnících vyzbrojených sekerami a jezdcích s dlouhými meči. Meč z Nechvalína o délce 110 cm, nalezený během výzkumu Zdeňka Klanici v roce 1976, patří k nejdelším zbraním svého druhu. Meče byly kovány ze železa, na které kováři navařovali ocelové břity pro zlepšení mechanických vlastností. Vzácněji kovali výrobci čepele mečů technikou svářkového damasku, kdy splétali a ohýbali lamely z uhlíkatého železa a nízkouhlíkaté oceli. Ty nejméně kvalitní zbraně mají čepel z různě uhlíkatého železa bez ocelových břitů. Meč byl nejenom účinnou zbraní, ale také symbolem svého nositele a kvalita meče ukazovala na jeho bohatství a moc.