Zásadní obrat v nazírání na koncepční uspořádání samopalu přinesly v poválečném Československu prototypy s označením ČZ 148 a ČZ 447 z České zbrojovky ve Strakonicích.
Koncepčně vycházely z prototypu H/p, avšak lišily se především válcovým pouzdrem závěru, ale také řadou dalších konstrukčních prvků.
Pod vedením šéfkonstruktéra Františka Myšky (1899–1983) rozpracovali konstruktéři Jaroslav Holeček (1923−1997) a Jiří Čermák (1926–2006) samopal v pěchotní verzi, jež dostala původně označení ČZ 47 (později přeznačen na ČZ 148) a výsadkářské s původním označením ČZ/47, přeznačený na ČZ 447.
Obě provedení se dostala v únoru 1948 do tehdy již probíhajících útvarových zkoušek samopalů. V jejich průběhu přišla Česká zbrojovka s řešením výměny pevné pažby za sklopnou ramenní opěrku, což zvyšovalo univerzálnost zbraně, a MNO ji zařadilo mezi požadavky, kladenými na budoucí samopal pro čs. armádu. Tím také ztratilo zájem o prototypy ČZ 148 ve prospěch konstrukce ČZ 447.