V září 1945 formuloval Vojenský technický ústav (VTÚ) představy o charakteru budoucí armádní pistole, jež měla vycházet z předválečného vzoru 38 a používat sovětský náboj 7,62 mm Tokarev. Změnu orientace na ráži 9 mm Parabellum však o rok později určil výnos MNO z prosince 1946.
Na nové konstrukci zařízené pro německý 9mm náboj pracoval pod vedením šéfkonstruktéra Františka Myšky Jiří Čermák společně s Rudolfem Lacinou. Výsledkem jejich společné práce byl vzorek pistole v bílém stavu, uzamčený systémem Browning, se zásobníkem z německé pistole P. 38 a spoušťovým systémem odpovídajícím předválečnému vzoru 38. Spojení závěru s tělem zajišťovala přerušovaná vodítka a způsob rozebírání zbraně rovněž vycházel z původní konstrukce.
Funkce prototypu s poměrně dlouhou hlavní v délce 141 mm nebyla příliš spolehlivá, stal se však výchozí konstrukcí prototypové řady pistolí ČZ 007, ČZ 471 a ČZ 481, z nichž se ani jeden ale sériové výroby nedočkal.