V průběhu útvarových zkoušek samopalů, zahájených na podzim 1947, přihlásila Zbrojovka Brno do soutěže prototyp ZK 476 konstruktéra Josefa Kouckého (1904–1989). Koncem února 1948 pak MNO objednalo pro širší zkoušky 14 pěchotních samopalů a 6 kusů ve výsadkářském provedení se sklopnou ramenní opěrkou. Dalších zkoušek se ale také zúčastnily samopaly zařízené na sovětský náboj 7,62 mm Tokarev, jelikož MNO tehdy ještě váhalo mezi volbou ráže 9 a 7,62 mm. Vysoce perspektivní konstrukce samopalu ZK 476 některé požadavky vojenské správy splnit ovšem nemohla; mezi ně patřila možnost snadné výměny pevné pažby za sklopnou ramenní opěrku či jednoduchá výměna ostré hlavně za cvičnou.
ZK 476 v soutěži samopalů neuspěl, MNO upřednostnilo strakonický samopal ČZ 447 v univerzálním provedení s výměnnou pažbou. Brněnská zbrojovka nabízela ZK 476 v řadě zemí světa, aniž by však dosáhla exportního úspěchu.