Poslední samopal brněnské zbrojovky z roku 1948 konstruktéra Josefa Kouckého, vyvinutý v pěchotním a výsadkářském provedení. Přestože neměl zásobník uložený v rukojeti, využíval koncepce závěru přebíhajícího přes hlaveň, stejně jako samopaly ZK 476 či ČZ 447. Řešení sklopné ramenní opěrky vycházelo z americké karabiny M1A1, používané v průběhu druhé světové války. Do armádní soutěže samopalů ZK 480 již přihlášen nebyl, továrna jej se souhlasem MNO nabízela v zahraničí, zejména ve Švédsku. Pro potřeby švédské vojenské správy upravila zbrojovka vzorky zbraní pro použití zásobníku švédského samopalu Carl Gustaf m/45. V listopadu 1948 rozhodlo ředitelství Zbrojovky Brno o okamžitém zastavení vývoje veškerých rozpracovaných samopalů, což souviselo nejen se zavedením strakonické konstrukce do výzbroje armády, ale také se změnami ohledně zahraničních aktivit na poli zbrojní výroby.