Na počátku roku 1947 schválil Vojenský technický ústav (VTÚ) podmínky pro konstrukci samonabíjecích pušek zařízených na náboj střední balistické výkonnosti ráže 7,5 x 45 mm, později označený jako Z-49. Požadavky na dodání prototypů obdržela Česká zbrojovka ve Strakonicích a Zbrojovka Brno.
V konstrukční kanceláři Konstrukty Praha vyvinul Josef Koucký samonabíjecí pušku s označením ZK 472, částečně vycházející z modelu ZK 420, avšak s řadou odlišností. První dva vzorky zhotovila Zbrojovka Brno až v říjnu 1948, kdy s nimi zástupci VTÚ provedli řadu zkoušek. Na základě příznivých výsledků dostala továrna zakázku na výrobu 20 kusů pro vojskové zkoušky. V průběhu roku 1949 absolvovaly pušky ZK 472 společně s konkurenčními puškami ČZ 493 a ZJ 481 řadu zkoušek včetně vojskových, do nichž zbrojovka nakonec dodala 35 kusů. V srpnu 1950 určilo další směr vývoje rozhodnutí o rekonstrukci vyvíjených zbraní na náboj ráže 7,62 mm. Přestože ZK 472 s výjimkou spolehlivosti funkce za ztížených podmínek vykazovala četné přednosti, nedostala doporučení k dalšímu vývoji v nové ráži.